Rižský mír: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 8 lety
m
typo
m (typo)
{{Hlavní článek|Polsko-sovětská válka}}
 
Konec [[První světová válka|první světové války]] zanechal střední a východní Evropu v mocenském vakuu. Bývalá impéria [[Rakousko-Uhersko]] a [[Ruské impérium|Rusko]] se rozpadla na mnoho nástupnických států, které z většiny neměly pevně dannédané hranice. Ve stejné situaci se nacházelo Polsko, které získalo nezávislost v listopadu [[1918]]. Probíhající [[Ruská občanská válka|občanská válka v Rusku]] byla pro Poláky příležitostí získat nazpět území, o které přišli během tzv. [[Dělení Polska|dělení Polska]] v letech 1772 až 1795. Jednalo se především o rozsáhlá území dněšnídnešní Ukrajiny a Běloruska. Na druhé straně [[bolševici]] viděli v nadcházejícím konfliktu s Polskem vytvoření pomyslného můstku, po kterém by se světová třídní revoluce šířila dále do Evropy.
 
Válka probíhala od února [[1919]] a po částečných oboustranýchoboustranných úspěších eskalovala [[Bitva u Varšavy (1920)|bitvou u Varšavy]] a [[Bitva na řece Němen|bitvou u Němenu]] v roce [[1920]]. Po dvou drtivých porážkách se bolševici odholaliodhodlali k jednání k míru. Poláci nabítkunabídku k míru přijali, protože jednak byli tlačeni [[Společnost národů|Společností národů]] k ukončení bojů, kontrolovali většinu požadovaných území a polská armáda byla po dlouhých bojích na pokraji vyčerpání.
 
==Průběh jednání==
 
==Podmínky smlouvy==
Smlouva obsahuje 26 článků. Polsko podle ní mělo obdržet peněžní kompenzaci 30 miliónů [[rubl]]ů ve zlatě za ekomonickýekonomický přínos polských území Rusku po [[dělení Polska]]. Dále Rusko muselo předat Polsku železniční materiál (lokomotivy, vagóny atd.) v hodnotě 29 miliónů rublů. Do Polska se měly z Ruska vrátit věškeréveškeré polské národní poklady, který byly z polských území odvezeny od roku 1772. Jednalo se především o Jagelonskou [[Tapiserie|tapiseii]] a knihy z knihovny Załuských ve Varšavě. Obě strany se zřekly nároků na válečné reparace.
 
Třetí článek stanovil, že teritoriální požadavky mezi Polskem a Litvou budou řešeny mezi těmito státy (jednalo se o území okolo [[Vilnius]]u, viz [[polsko-litevská válka]]). Článek 6 stanovil možnosti svobodné volby občanství na obou stranách hranice. Článek 7 zaručoval všem menšinám svobodný rozvoj, používání jejich mateřského jazyka a provozování jejich náboženství.
Etničtí [[Poláci]] na ruské straně hranice byli postiženi asi nejvíce ze všech menšin. Trpěli pronásledováním a konfiskací majetku. Nakonec byla většina Poláků v třicátých letech deportována do [[Kazachstán]]u a na [[Sibiř]].
 
Ukrajinská a běloruská populace se dostala pod různý stupeň represí, zaležející na které straně hranice se ocitla. V sovětském Rusku se staly tyto menšiny cílem [[sovětizace]], jejich kultura byla potlačována, mnoho komunit bylo přesídleno. Celý proces přesidlování, kolektivizace a represí pak vyústil v katastofálníkatastrofální [[Hladomor na Ukrajině|hladomor na Ukrajině v letech 1932 -1933]].
 
Polská část Ukrajiny a Běloruska byla na druhou stranu podrobena [[Polonizace|polonizaci]]. Místní menšiny ale kladly silný odpor a především Ukrajinci si rychle osvojili teroristické praktiky proti polským úřadům. Vznikla tak [[Organizace ukrajinských nacionalistů]], která se stala přední organizací odporu proti okupaci ukrajinských území.