Vilém II. Sicilský: Porovnání verzí

Vilémovi bylo pouze 11 let, když zemřel jeho otec [[Vilém I. Sicilský]]. Jeho jménem vládla jako regentka[[regent]]ka královna vdova [[Markéta Navarrská (1128-1183)|Markéta Navarrská]]. Až do roku [[1171]], kdy byl Vilém prohlášen dospělým, byla vláda řízena kancléřem Stephenem du Perche, bratrancem královny, Waltrem Ophamilelem, arcibiskupem [[Palermo|palermským]] a Matoušem z Ajella, vicekancléřem.

Vilémův charakter byl značně nevyhraněný. Ve vojenském řemesle se nevyznal, držel se v ústraní, miloval rozkoše a málokdy se vynořil z palermského paláce. Nicméně jeho vláda se vyznačovala ambiciózní zahraniční politikou a aktivní diplomacií. Byl papežovým oblíbencem a v tajném společenství s [[Lombardie|lombardskými]] městy byl schopen se postavit největšímu společnému nepříteli, kterým byl [[seznam panovníků Svaté říše římské|německý císař]] [[Fridrich I. Barbarossa]]. V letech [[1174]] až [[1175]] podepsal dohody s [[Janov (Itálie)|Janovem]] a [[Benátky|Benátkami]]. ManželstvímManželství, které uzavřel s [[Johana Anglická (1165-1199)|Johanou]], dcerou [[seznam anglických králů|krále]] [[Jindřich II. Plantagenet|Jindřicha II. Plantageneta]],| posílilo jeho postavení v evropské politice. [[13. únor]]a [[1177]]<ref>http://fmg.ac/Projects/MedLands/ENGLAND,%20Kings%201066-1603.htm#Joandied1199</ref> se v Palermu po předchozím osmiletém zasnoubení a nebezpečné princeznině plavbě konala svatba a Johanina korunovace.

V červnu [[1177]] vyslal Vilém delegaci do Benátek na jednání s císařem. Jednání vyústilo v ''„Benátský pakt“''. Pro zajištění míru souhlasil se sňatkem své tety [[Konstancie Sicilská|Konstancie Sicilské]], dcery [[Roger II. Sicilský|Rogera II.]] s poněkud mladším<ref>[http://dejiny.nln.cz/archiv/06-2003/12-62003.html www.dejiny.nln.cz]</ref> Fridrichovým synem [[Jindřich VI. Štaufský|Jindřichem]], pozdějším císařem [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]]. Současně se složil závaznou přísahu, že pokud on sám zemře bez dědiců, přejde následnictví na Konstancii. Tento krok se ukázal jako fatální pro [[Normané|normanskou]] vládu nad Sicílií.

Neschopen získat zpět africké državy ztracené za vlády svého otce, soustředil Vilém svoji pozornost na [[Egypt]], odkud [[Saladin]] ohrožoval [[Jeruzalémské království]]. V červnu [[1174]] se vylodila armáda o síle 50 000 mužů u [[Alexandrie]]. Příjezd Saladina však donutil sicilanySicilany k rychlému ústupu.

Sicilská vojska pak dále postupovala dále na Konstantinopol. Proti nim vytáhl císař [[Izák II. Angelos]] a v bitvě na březích řeky Strymon je [[7. září]] [[1185]] porazil. Soluň zůstala opuštěna. V roce [[1189]] uzavřel Vilém s Izákem mír, při čemž přišel o všechna dobytá území.

V listopadu [[1189]] Vilém II. v Palermu zemřel a nezanechal potomků. Roku 1181 se sice manželům narodil syn Bohemond, ale záhy zemřel. Vilémovo přízvisko ''„Dobrý“'' se, spíše než k jeho charakteru, vztahuje na ukončení vntřníchvnitřních sporů v království za jeho vlády.