Rastattský mír: Porovnání verzí

Přidáno 7 bajtů ,  před 7 lety
m
WPCleaner v1.15 - Opraveny odkazy na rozcestníky - Josef I., Protokol, jeden k opravě - Kongres / Opraveno pomocí WP:WCW - Nalezen tag <small> - Popis obrázku částečně tagem <small>
(oprava dřívější editace anonym. uživatele, napřímení odkazu)
m (WPCleaner v1.15 - Opraveny odkazy na rozcestníky - Josef I., Protokol, jeden k opravě - Kongres / Opraveno pomocí WP:WCW - Nalezen tag <small> - Popis obrázku částečně tagem <small>)
 
== Předchozí vývoj ==
[[Soubor:Prinz-Eugen-von-Savoyen1.jpg|thumb|Jedna z klíčových osobností války o španělské dědictví a hlavní rakouský vyjednavač rastattského míru Evžen Savojský <br /><small>([[Jacob van Schuppen]], [[Olejomalba|olej]] na plátně, 1718)</small>|alt=Evžen Savojský]]
=== Válka o španělské dědictví ===
{{Podrobně|Válka o španělské dědictví}}
Hlavním cílem spojenecké [[aliance]] Rakouska, Velké Británie, [[Pruské království|Pruska]], [[Spojené provincie nizozemské|Nizozemí]], [[Savojsko|Savojska]] a dalších států ve válkách o španělské dědictví bylo zabránit hrozbě propojení Francie a Španělska, způsobené korunovací vévody [[Filip V. Španělský|Filipa z Anjou]], vnuka francouzského krále [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]], španělským králem.<ref>Dějiny Francie, str. 263–264.</ref> Po počátečních francouzských úspěších se ve válce od roku [[1702]] začala postupně projevovat [[ekonomika|ekonomická]] převaha Nizozemí a Velké Británie. Velkou zásluhu na vznikající převaze protifrancouzských spojenců měl také mimořádný vojenský talent jejich dvou hlavních velitelů [[John Churchill, vévoda z Marlborough|vévody z Marlborough]] a prince Evžena Savojského. Francouzi a Španělé byli opakovaně poráženi v námořních i pozemních bitvách.<ref>Dějiny Francie, str. 264.</ref> V roce 1706 musela francouzská vojska vyklidit [[Vlámsko|Flandry]] a v tom samém roce Itálii, rakouskému [[arcivévoda|arcivévodu]] [[Karel VI.|Karlovi]] se dokonce podařilo na dva měsíce obsadit [[Madrid]] a prohlásit se španělským králem. Tažení Rakouska a jeho spojenců na [[Paříž]] bylo však zastaveno [[bitva u Malplaquet|u Malplaquet]] roku [[1709]].
 
Dalším úspěchům protifrancouzské koalice zabránily volby ve Velké Británii, kde nástup vlády [[Toryové|toryů]] znamenal propuštění vévody z Marlborough z armády a postupné omezování anglické účasti ve válce. Rozhodujícím okamžikem ve válce se stala smrt císaře [[Josef I. Habsburský|Josefa I.]] roku [[1711]]. Císařem se stal Karel VI., který byl zároveň i uchazečem o španělský trůn ze strany protifrancouzských spojenců. Možné propojení Španělska a jeho [[kolonie|kolonií]] s Rakouskem bylo zcela nepřijatelné hlavně pro Velkou Británii. S ukončením konfliktu souhlasili i Nizozemci, ohrožení postupem francouzské armády po jejím vítězství v [[bitva u Denain|bitvě u Denainu]] [[24. červenec|24. července]] [[1712]]. Následná jednání mezi Francií, Španělskem, Velkou Británií, Nizozemím, Savojskem a Pruskem byla zakončena tzv. utrechtským mírem z 11. dubna 1713. Rakouští [[diplomat|diplomaté]] své podpisy ke smlouvě z důvodu přehnaných francouzských požadavků odmítli připojit.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Veber|jméno=Václav|odkaz na autora=Václav Veber|spoluautoři=a kol.|titul=Dějiny Rakouska|vydání=|místo=Praha|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|rok=2002|isbn=80-7106-491-2|poznámka=Dále jen ''Dějiny Rakouska''|strany=296–298|jazyk=}}</ref>
 
=== Postoj Rakouska k mírovým jednáním v letech 1712–1713 ===
== Mírová jednání ==
=== Průběh mírových jednání ===
[[Soubor:Johann_Rudolf_Huber_Friedenskongress_1714.jpg‎|thumb|Účastníci mírového kongresu v [[Baden (Švýcarsko)|Badenu]] v září 1714. Maršál [[Claude de Villars|Villars]] sedí zcela vlevo, zcela vpravo je [[Evžen Savojský]]<br /><small>([[Johann Rudolf Huber]], olej na plátně, 1714)</small>]]
Příznivou atmosféru mírových jednání ovlivnil přátelský vztah obou protivníků, prince Evžena Savojského a maršála Villarse. Lepší vyjednávací pozici měl [[Habsburkové|habsburský]] vojevůdce, který jako nejvlivnější ministr Karla VI. měl plnou důvěru svého panovníka. Navíc se mohl opřít o zkušený tým zde přítomných diplomatů a na dálku také o informace druhého dvorního kancléře a jednoho z vedoucích ministrů tzv. [[Tajná rada|Tajné konference]] hraběte Sinzendorffa. Francouzští politici naopak nebyli jednotní, maršál Villars musel na dálku svádět boj s [[Versailles|versailleskou]] opozicí v čele s ministrem zahraničí [[Jean-Baptiste Colbert de Torcy|Jeanem-Baptistem Torcym]], který byl zastáncem tvrdšího protirakouského postupu. Villars si byl vědom slabosti svého postavení a snažil se vyjednat pro Francii příznivý mír co nejrychleji. Sám při tom dělal chyby, např. nebyl dobře informován o všech detailech vyjednávání. Jeho protivník si toho byl dobře vědom.
 
V prosinci 1713 začalo jednání váznout, když Francouzi odmítali vrátit do říšských rukou pevnost Landau, vyjednavači se nemohli shodnout ani na odškodnění pro bavorského kurfiřta Maxe Emanuela a jeho bratra [[Josef Klement Bavorský|Josefa Klementa]]. Následný přepracovaný návrh dohody byl odmítnut francouzským ministrem Torcym a i samotným Ludvíkem XIV. a další jednání zcela zablokoval požadavek z Versailles na odškodnění jeho [[Uhersko|uherského]] spojence, [[Sedmihradské knížectví|sedmihradského knížete]] [[František II. Rákóczi|Františka II. Rákócziho]].
 
Po přerušení na začátku února se nakonec přeci jenom ukázalo, že vůle ukončit válku na obou stranách převažuje. Schůzky byly na konci měsíce obnoveny a již po týdnu jednání byla dohoda 6. března 1714 hotova.<ref name="Vlnas455">Vlnas, str. 454–455.</ref> Jako oficiální datum podpisu byl však stanoven až 7. březen, den svátku [[Svatý|svaté]] [[Perpetua|Perpetuy]], křesťanské světice, jejíž jméno je symbolem věčného míru.<ref name="Vlnas456">< /ref>
 
Oficiální mírová smlouva byla ale podepsána až po jejím schválení říšskými [[stavy]] a přeložení této dohody z [[Francouzština|francouzštiny]] do [[latina|latiny]]. Stalo se tak ve švýcarském městě [[Baden (Švýcarsko)|Baden]] 7. září 1714.<ref name="Vlnas457">< /ref>
 
=== Vztah Evžena Savojského a maršála Villarse ===
Zajímavý byl vztah obou hlavních vyjednavačů rastattského [[kongres]]u maršála Villarse a Evžena Savojského. Ačkoli proti sobě několikrát stáli na bitevním poli, mimo jiné v nejkrvavější bitvě [[18. století]] [[Bitva u Malplaquet|u Malplaquet]],<ref>Vlnas, str. 356.</ref> byli dobří přátelé.<ref>Vlnas, str. 346.</ref> Poznali se už v roce [[1687]] při vojenském tažení v Uhrách, zvláštní je, že vojenské schopnosti pozdějšího slavného rakouského vojevůdce na Villarse v té době příliš velký dojem neudělaly.<ref>Vlnas, str. 76.</ref> V kontaktu byli i v posledních několika letech 17. století, kdy byl markýz Villars francouzským [[Vyslanec|velvyslancem]] ve [[Vídeň|Vídni]].<ref>Vlnas, str. 136.</ref> Oba je spojovala např. osobní odvaha a schopnost v kritickém okamžiku bitvy nasadit svůj vlastní život.
Důkazem jejich stále trvajícího přátelství může být i to, že se při úvodním setkání v Rastattu upřímně a vřele objali. Během mírového vyjednávání v Rasttatu pak zcela opomíjeli složitý [[protokol (ceremonie)|protokol]] diplomatického vyjednávání plný [[Obřad|ceremoniálních]] záležitostí, typický pro tehdejší [[baroko|barokní]] období. Často se navštěvovali, vtipkovali spolu a po večerech hráli karty nebo poslouchali hudební představení. Při vlastních diplomatických jednáních však tvrdě hájili zájmy svých států. Chování svého protějšku popisoval maršál Villars v dopise do Francie tímto způsobem: „Jsme zde, princ Evžen a já, v těsných osobních vztazích. Jeho charakter nezná žádnou přetvářku a on mi sděluje zcela svobodně své mínění o všem, vyjma záležitostí týkajících se jeho panovníka“.<ref name="Vlnas455"></ref>
 
== Podmínky ==
Rakousko si mírovým jednáním v Rastattu dokázalo dohodnout mnohem lepší podmínky, než mu nabízela Francie prostřednictvím utrechtského míru. Podle toho také vypadalo přivítání Evžena Savojského ve Vídni 19. března 1714 – jinak velmi rezervovaný císař Karel VI. ho veřejně objal a políbil. Nejdůležitější bylo rozšíření jeho říše o [[Španělské Nizozemí]], zmenšené pouze o oblast [[Gelderland|Geldern]] (ta připadla Prusku) a severní pevnostní bariéru, kterou získalo Holandsko. Dále rakouští Habsburkové získali [[Milánské vévodství]], [[Sardinie|Sardinii]], [[Neapolské království|Neapolsko]], [[Mantova|Mantovu]], [[Comacchio]], [[Mirandola|Mirandolu]] a tzv. [[Stato dei Presidii]], území zahrnující dřívější opěrné body Španělska na [[Toskánsko|toskánském]] pobřeží. Ten bod utrechtské smlouvy, který popisoval přenechání některých [[Lombardie|lombardských]] území Savojsku, nebyl v rastattské smlouvě vůbec zmíněn. Karel VI. už nemusel odškodňovat knížete Rákócziho a oproti utrechtskému míru ani bavorského kurfiřta Maxe Emanuela. Císař se však musel vzdát svých spojenců ve španělském [[Katalánsko|Katalánsku]], kteří byli v září 1714 poraženi. Proto i když se formálně nevzdal nároku na Španělsko (jeho podpis je na oficiální smlouvě doprovázen např. tituly král Cordoby, Korsiky a podobně), bylo jasné, že šance na jeho získání jsou velmi malé.
 
Hranice Francie se v podstatě vrátily do stavu daného [[rijswijský mír|rijswijskou smlouvou]] z roku 1697, to znamená, že se příliš nezměnily. Ludvík XIV si sice mohl ponechat pevnost [[Schwer zu sagen|Landau]], ale musel vrátit město [[Freiburg im Breisgau|Freiburg]] a několik dalších míst na pravém břehu [[Rýn]]a.<ref name="Vlnas457">< /ref>
== Následky ==
}}</ref><ref>Dějiny Francie, str. 280.</ref> Na španělský trůn sice usedl [[Filip V. Španělský|Filip V.]], vnuk francouzského krále [[Ludvík XIV.]], místo císaře Karla VI., ale Ludvík XIV. nedosáhl svého původního cíle, kterým bylo spojení francouzského a španělského království.
 
Rastattská a utrechtská mírová dohoda byly součástí velkých změn v evropské mezinárodní politice. V Evropě se začala prosazovat tzv. [[politika rovnováhy sil]] na kontinentě, která střídala snahy politiků a panovníků ovládat rozsáhlá území několika států jednou [[dynastie|dynastií]], jak tomu bylo např. v případě Habsburků. Rozhodující úlohu v této politice rovnováhy hrála Velká Británie, jejíž vzrůstající ekonomická síla ji umožňovala podílet se na vytváření [[Koalice|koalic]] států a zamezit tak případnému vzrůstu jakéhokoli svého silného soupeře.<ref name="Vlnas457">< /ref><ref name="Kissinger">{{Citace monografie
| příjmení = Kissinger
| jméno = Henry