Eristická dialektika: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 3:
Pojednává o ní stejnojmenná kniha německého [[filosof]]a [[Arthur Schopenhauer|Arthura Schopenhauera]], která obsahuje jeden z nejúplnějších rozborů [[logický klam|logických klamů]], včetně příkladů použití a podrobnějšího popisu, jak s nimi zacházet.
 
== Sókratés a Platón ==
Platón o eristice
Mnoho o pojmu eristika lze nalézt v Platónových [[dialog|dialozích]], kde vystupuje jeho Velký učitel Sókrates.
Je třeba říct, že v Platónově díle se rozlišují pojmy eristika a dialektika jako dvě různé, nikoliv tedy dialektika a eristická dialektika. Dialektika související s uměním se správně tázat a odpovídat pro nalezení pravého poznání, kterážto samozřejmě s eristikou nemá nic společného.
 
JeV první řadě je třeba říctříci, že v Platónově díle se rozlišují pojmy eristika a dialektika jako dvědva různé, nikoliv tedy dialektika a eristická dialektika. Dialektika související s uměním se správně tázat a odpovídat pro nalezení pravého poznání, kterážtokteréžto samozřejmě s eristikou nemá nicmnoho společného.
 
Eristice jako takové se přímo věnuje Platónův dialog Euthydémos (nevím zda eristice dal jméno Aristoteles, žák Platóna, jelikož už za doby Platóna byla eristika dobře známa a nejspíš musela mít již jméno, přesto jsem tuto věc neopravil).
 
Následující ukázka uvádí, jakdva různé člověkzpůsoby můžepřístupu přistupovatčlověka k rozpravě (ukázku lze s velkou podobností považovat za rozdílnástin rozdílu mezi dialektikou a eristikou).
Ukázka je z Platónova dialogu Theaitétos (dialoghlavní pojednávajícínámět dialogu je, zda je oči možnémnení rozdílu mezi věděním a míněnímvnímáním).
Nespravedlností jest pak v tomto případě to, když někdo ve svých rozmluvách nedělá rozdíl mezi slovním zápasem a věcnou rozpravou, tak aby v onom žertovala porážel, pokud jen může, ale ve věcné rozpravě si vedl vážně a podporoval společníka rozmluvy, vytýkaje mu jedině ony chyby, do kterých vpadl sám od sebe a působením svých dřívějších styků. Neboť jestliže si budeš takto počínati(vést věcnou rozpravu né slovní zápas), budou tví společníci sebe samy obviňovati pro svou zmatenost a bezradnost, a ne tebe, a za tebou budou běhat a tebe budou mít rádi, kdežto sebe samy budou nenávidět a budou utíkat od sebe k filosofii(k lásce k vědění), aby se stali jinými, a tak se zbavili těch, kterými byli dříve. Pakli však budeš dělat opak toho, jako se většinou dělá, stane se ti naopak a své společníky uděláš místo filosofů nenávistníky filosofie, až dospějí staršího věku.
Jestliže mne tedy poslechneš, tu, jak už bylo dříve řečeno, nebudeš si počínat nepřátelsky ani bojovně, nýbrž s vlídnou myslí společně postupuje budeš doopravdy zkoumati, co asi myslíme, když prohlašujeme, že se všechno hýbe a že co se každému zdá, to také jest i pro jednotlivce i pro obec. A z toho vycházeje potom budeš pátrati zdali vědění a vnímání je totéž či něco jiného, a nebudeš dělat jako právě teď, kdy vycházíš z běžného užívání slov a jejich spojenin(užívání dvojsmyslnosti slov), jimž lidé násilně dávají význam, jak se nahodí, a tak si způsobují vespolek všelijaké nesnáze.