Vilém III. Oranžský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m +literatura |
m typo, odkazy |
||
Řádek 31:
Karel II. vznesl proti Vilémovu soupeři de Wittovi obvinění, jež se stalo záminkou pro anglický útok; de Witt byl zabit. Vilém poté dosadil do vysokých státních funkcí své spojence. Vilém pokračoval v boji proti Angličanům i Francouzům a spojil se se Španěly. Nizozemcům se podařilo provést několik úspěšných útoků na anglofrancouzskou flotilu a to přinutilo anglického krále k ukončení války. Francie se stahovala z nizozemského území (s výjimkou [[Maastricht]]u) postupně.
V době války s Francií se Vilém snažil posílit svou pozici, a proto se oženil se svou sestřenicí [[Marie II. Stuartovna|Marií Stuartovnou]], neteří [[Karel II. Stuart|Karla II.]] (dcerou jeho bratra Jakuba Stuarta, vévody z Yorku, pozdějšího krále [[Jakub II. Stuart|Jakuba II.]])
== Slavná revoluce ==
Řádek 37:
{{Podrobně|Slavná revoluce}}
Po smrti Karla II. roku [[1685]] se stal králem jeho bratr Jakub a přijal jméno [[Jakub II. Stuart|Jakub II.]] Jeho politika směřující k posílení královské moci a ke zrušení restrikcí namířených proti
Vilém zpočátku nechtěl vpadnout do Anglie, ale v dubnu [[1688]], když zjistil, že Francie je zaměstnána válkou proti [[Německo|Německu]] a [[Itálie|Itálii]], začal shromažďovat vojsko pro invazi. Byl si vědom možného odporu Angličanů proti cizímu vojsku, a proto trval na tom, aby byl významnými anglickými
Veřejné mínění v Anglii bylo rozzlobeno soudem se sedmi [[biskup]]y, kteří odmítli Jakubovu církevní politiku. [[30. červen|30. června]], kdy byli biskupové obviněni, poslala skupina sedmi vlivných protestantů Vilémovi formální pozvání. Ten se se svou armádou čítající 11000 pěšáků a 4000 jezdců vylodil v jihozápadní Anglii [[5. listopad]]u [[1688]]. Podpora Jakuba poklesla, zvláště poté, co ho opustili všichni protestantští důstojníci a co Vilémovi vyslovili podporu vlivní šlechtici. Jakub vyslal své zástupce k Vilémovi, aby s ním vyjednávali, ale sám se připravoval na útěk. Byl v přístavu zadržen rybáři, ale podařilo se mu z Londýna uniknout. Vilém povolil jeho odjezd ze země, protože nechtěl, aby se stal pro katolíky mučedníkem.
Řádek 59:
== Nepokoje ve Skotsku a Irsku ==
[[Soubor:Willem III, Kensington Palace.jpeg|thumb|right|Vilémova socha před [[Kensingtonský palác|Kensingtonským palácem]]]]
I když měl Vilém podporu jako panovník v Anglii, musel vzdorovat velkému odporu ve Skotsku a Irsku. Skotští
V Irsku pokračovaly boje se vzbouřenci podporovanými Francií mnohem déle, a to i poté, co Jakub II. unikl ze země po porážce v bitvě u Boyne. Po porážce francouzské flotily u La Hogue podpora Francie Irsku ustala a nepokoje v zemi byly ukončeny mírovou dohodou.
Řádek 65:
== Pozdní období ==
Marie zemřela na [[neštovice]] roku [[1694]] a Vilémova popularita v době, kdy vládl sám, a to i když konvertoval k [[Anglikánská církev|anglikanismu]], klesala. Po uzavření mírové dohody s Francií roku [[1697]] uznal [[Ludvík XIV.]] Viléma jako anglického panovníka a přislíbil nepodporovat Jakuba II. v jeho
Manželství s Marií nepřineslo žádné potomky a Vilém nejevil snahu znovu se oženit. Mariině sestře Anně se narodilo několik dětí, ale všechny zemřely ještě v dětství až na jediného syna, Viléma, vévodu z Gloucesteru. Jeho smrt roku [[1700]] znamenala, že jediným možným nástupcem podle Bill of Rights zůstala [[Anna Stuartovna|princezna Anna]]. Obavy z možného návratu potomků Jakuba II. přimělo parlament k vydání zákona ([[Act of Settlement 1701]]), kterým byla další nástupkyni určena vzdálená příbuzná [[Žofie Hannoverská]] a její protestantští potomci, pokud by Anna zemřela bez potomků a Vilém by se neoženil.
Roku [[1702]] Vilém zemřel na [[zápal plic]], komplikaci, která následovala po jeho pádu s koně při lovu. Byl pohřben ve [[Westminsterské opatství|Westminsterském opatství]] vedle své manželky.
== Reference ==
* {{Překlad|en|William III of England|291275662}}
* http://thepeerage.com/p10141.htm#i101402
== Literatura ==
| |||