Bohrův princip komplementarity: Porovnání verzí

[[Niels Bohr]] o [[Komplementarita|komplementaritě]] nehovoří jako o [[Princip|principu]] (to dělají jeho kolegové a pozdější autoři článků a knih o [[Kvantová fyzika|kvantové teorii]]), nýbrž o [[Systém|systému]], [[Idea|ideji]] či konceptuálním rámci komplementarity, který přesahuje potřeby [[interpretace]] [[Problém|problémů]] a [[Paradox|paradoxů]] vzniklých ve vyvíjející se kvantové teorii.

Komplementarita povstává jednak z problému kvantové akce, která se ukazuje jako základní rys v kvantové teorii (z hlediska [[Klasická fyzika|klasické fyziky]] iracionální), a díky [[Fakt|faktu]], že v popisu observační [[interakce]] (v nedělitelnosti a celostnosti [[Fenomén|fenoménu]] interakce) dochází k arbitrární distinkci mezi ''objektem'' a observačními činiteli. ''McGrath'': „Chování jistých entit lze úplně popsat pomocí jednoho ze dvou vzájemně se vylučujících "klasických" modelů. Jeden aspekt jeho chování lze popsat modelem A, jiné aspekty modelem B; přitom však neexistuje žádný aspekt jeho chování, který umožňuje nebo vyžaduje, aby byl správný jak model A, tak model B; ani nejsou důvody k výroku, že příslušná entita "je" A nebo "je" B, nebo "je" A i B.“. ''Heisenberg'': „Bohr považoval oba obrazy – částicový a vlnový – za dva komplementární popisy téže reality. Každý z těchto popisů může být jen částečně správný. Musí existovat právě tak hranice pro aplikaci částicového obrazu jako pro aplikaci vlnového obrazu, neboť jinak bychom se nemohli vyhnout rozporům.“ Jinak řečeno, díky komplementaritě obou nekompatibilních obrazů - „určitá věc nemůže být současně částicí (tj. substancí, omezenou na velmi malý objem) a vlnou (tj. polem, rozprostraněným po velkém prostoru - /.../ získáme nakonec správný dojem o zvláštním druhu reality, která se skrývá za našimi atomovými experimenty.“ Tato podivná realita však není pro Heisenberga tzv. objektivní realita, nýbrž cosi mezi možností a uskutečněním v aristotelovském smyslu. Sám Bohr se varoval hovořit o komplementárním popisu téže reality, téhož objektu, který by byl nezávislý na našich experimentálních uspořádáních.