Dekret: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 4:
Dekret znalo již římské právo a od středověku se tak nazývají některá panovníkova nařízení. V českých zemích se dekrety ve smyslu panovnického nařízení prosazují od Ferdinanda I., od roku 1763 pro odlišení od dekretů nižších úřadů nazývané dvorské (dvorní) dekrety. Tento druh písemností je formálně jednoduchý, je vydáván v objektivní formě jménem panovníka a bez jeho podpisu. Podobná instituce se mohla objevovat i v republice v podobě prezidentských dekretů ([[prezident]] vydává dekrety s platností zákona na základě speciálního zmocnění, většinou v době války, či jiného nebezpečí). Poněkud odlišné postavení mají dekrety ve Francii (''décret''), kde je dodnes vydává [[Předseda vlády|premiér]] jako nařízení v rámci zákonů.
 
Dekrety zná i [[církevní právo]], kde jsou papežské dekrety i dekrety dalších církevních úřadů a jako dekrety se označují i závěry [[Koncil|koncilůkoncil]]ů.
 
Jako dekret se můžou označovat i rozhodnutí nižších úřadů v důležité věci (jmenovací dekret, dekret na [[byt]] – listina opravňující držitele k užívání bytu, apod.).