Vlivem caesaro-papismu[[Caesaropapismus|caesaropapismu]] se stalo [[pravoslaví]] velmi důležitou složkou dynastické ideologie Romanovců, která především omezovala možnost sňatků s cizími panujícími rody. Sňatky byly možné pouze s členy pravoslavných dynastií, kterých dlouhobyl vůbecv nebyloEvropě nedostatek a potomdále bylo málo, anebo sse členy nábožensky tolerantních protestantských dynastií protestantských. Romanovci neměli příbuzenskýchpříbuzenské svazkůsvazky s rody katolickými rody. Sňatky s německými princeznami a princi bývaly často vykládány politickoupolitickými tendencídůvody. Ve skutečnosti byly pouhým důsledkem ústavního požadavku, aby carevna byla pravoslavnou a důsledkem romanovské tradice, která žádala přestup ku pravoslaví od cizinek, s nimiž se ženila velkoknížata, a zachování pravoslaví od velkokněžen, když se vdávaly do ciziny, což pro katolické dynastie (na rozdíl od protestantských) bylo nepřijatelné. Nehledě k těmto sňatkům, v jejichž důsledku byla dynastie přísně vzato téměř německá (výjimečně, a to až v 19. století, se uskutečnil svazek s členem či členkou [[Řecko|řeckého]] či [[Srbsko|srbského]], [[Černá Hora|černohorského]] panovnického domu či [[Gruzie|gruzínské]], již nevládnoucí dynastie [[Bagrationové|Bagrationů]]) byli Romanovci duchem uvědomělými Rusy. Když některý panovník začínal projevovat nikoliv pouhé kulturní [[západnictví]], nýbrž zřejmý duševní sklon k němectví, býval těžce trpěn ([[Anna Ivanovna]] [[1730]]-[[1740]]) nebo byl sesazen gardou, t.j. šlechtou (regentka [[Anna Leopoldovna]] se synem [[Ivan VI. Antonovič|Ivanem VI.]], [[1740]]-[[1741]]) nebo to dokonce zaplatil životem ([[Petr III. Ruský|Petr III.]], [[1761]]-[[1762]] a [[Pavel I. Ruský|Pavel I.]], [[1796]]-[[1801]]) V kultuře západnictví Romanovci sledovalinásledovali Francii.
[[Soubor:Nicholas II of Russia painted by Earnest Lipgart.jpg|thumb|left|Poslední ruský car [[Mikuláš II. Alexandrovič]]]]
