Wikipedie

Ulrich Beck: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
EmausBot (diskuse | příspěvky)
Roboti
256 394 editací
m r2.7.2+) (Robot: Přidávám uk:Бек Ульріх
úprava formátu
Řádek 1:
{{wikifikovat}}
[[FileSoubor:Beck,Ulrich 2007.jpg|thumb|Ulrich Beck (2007)]]
'''Ulrich Beck''' (* [[15. květen|15. května]] [[1944]], [[Słupsk]], [[Polsko]]) je [[Německo|německý]] sociolog. Do července [[2009]] přednášel jako profesor sociologie na Univerzitě Ludwiga-Maximiliana v Mnichově. Je hostujícím profesorem na [[London School of Economics and Political Science]].
 
== Život ==
Do července [[2009]] přednášel jako profesor sociologie na Univerzitě Ludwiga-Maximiliana v Mnichově. Je hostujícím profesorem na London School of Economics and Political Science. <br /><br />
Ulrich Beck vyrostl v [[Hannover]]u. Studoval právo ve [[Freiburg im Breisgau|Freiburgu im Breisgau]] a později sociologii, filosofii, psychologii a politické vědy v [[Mnichov]]ě. Roku [[1979]] se habilitoval v oboru sociologie. V letech [[1979]]-[[1981]] učil na Vestfálské univerzitě v [[Münster]]u a od roku 1981 do roku [[1992]] v [[Bamberg]]u. Působil také ve vedení Německé sociologické společnosti (''Deutsche Gesellschaft für Soziologie''). Vedle toho je členem kuratoria Židovského centra v Mnichově (''Jüdisches Zentrum München'').
V letech [[1979]] - [[1981]] učil na Vestfálské univerzitě v [[Münster]]u a od roku 1981 do roku [[1992]] v [[Bamberg]]u. Působil také ve vedení Německé sociologické společnosti (''Deutsche Gesellschaft für Soziologie''). Vedle toho je členem kuratoria Židovského centra v Mnichově (''Jüdisches Zentrum München'').
 
== Hlavní teze ==
Zabývá se mj. tématem [[globalizace]] [http://cs.wikipedia.org/wiki/Globalizace] a jejích důsledků: společenských změn jako jsou individualizace a sociální nerovnost. Ve svých, často esejistickou formou psaných, dílech razí celou řadu termínů jako '''společnost„společnost rizika'''rizika“ (''Risikogesellschaft''), kosmopolitismus, individualizace, deinstitucionalizace, detradicionalizace nebo pluralizace, a v okruhu problémů souvisejících s globalizací např. „druhá moderna“, globalismus, globalita atd.<br />
 
Beck je z národohospodářského hlediska zastáncem stanovení nových priorit: vzhledemVzhledem k tomu, že vlivem automatizace již nelze dosáhnout úplné zaměstnanosti, národní řešení jsou nerealizovatelná a „neoliberální medicina“medicína“ neúčinkuje, budou státy nuceny garantovat základní příjem a umožnit tak ve větší míře občansko-společenskou práci. Takovéto řešení bude ovšem uskutečnitelné jen tehdy, podaří-li se na evropské nebo – v optimálním případě – na různých nadnárodních úrovních prosadit jednotné hospodářské a sociální standardy. Jen tehdy bude možné, aby jako protipól nadnárodních koncernů byly vytvořeny nadnárodní státy, jež by kontrolovaly jejich činnost a omezovaly jejich moc.<br /> Svět se stal společností rizika (''Weltrisikogesellschaft''). Jedním z aspektů, které tento proces pomáhají ozřejmit, je kosmopolitní vědomí společného ohrožení terorismem.
Beck je přesvědčen, že bez vybudování mezinárodních právních a soudních instancí nelze v budoucnu dospět k mírovému řešení nadnárodních konfliktů. Nazývá to právním pacifismem (''Rechtspazifismus'').[2]▼
 
▲Svět se stal společností rizika (''Weltrisikogesellschaft''). Jedním z aspektů, které tento proces pomáhají ozřejmit, je kosmopolitní vědomí společného ohrožení terorismem. Beck je přesvědčen, že bez vybudování mezinárodních právních a soudních instancí nelze v budoucnu dospět k mírovému řešení nadnárodních konfliktů. Nazývá to právním pacifismem (''Rechtspazifismus'').[2]
 
== Kritika ==
Ulrich Beck čelí kritickým námitkám z různých směrů. Obecně mu je vytýkáno, že:{{zdroj?}}
* Jehojeho popis společenských poměrů a společenského vývoje nepřináší nic nového, pouze zavádí nové termíny pro známé fenomény.,
* Přesto, žepřestože obsahuje řadu výstižných pozorování, je jeho dílo spíše výrazem – zčásti módních, zčásti osobních – předsudků.,
* Předkládápředkládá spíše politickou filosofii než solidní, empiricky fundovanou sociologii.
 
=== OK individualizaci ===▼
Beck zkoumá to, co zprvu nazývá individualizací pracovního trhu (''Arbeitsmarktindividualisierung'') a později pod pojmem individualizace (''Individualisierung'') zevšeobecňuje na celou společnost. To však zachycuje pouze povrchní jev: oslabování nebo odstranění stabilních souvislostí mezi chováním jedince a sociálními prvky, jako jsou třeba přináležitost ke společenské vrstvě či prostředí. Individualizace označuje jenom, jak je to obvyklé v průzkumu trhu nebo ve výzkumech veřejného mínění, jen nápadné statistické shody ve výskytu určitých kombinací symptomů. Významnější fenomény individuace resp. zvláštností způsobu života naproti tomu tímto pojmem nejsou tematizovány. Na tuto kritiku Beck odpovídá (1979):<br />▼
 
▲== O individualizaci ==
▲Beck zkoumá to, co zprvu nazývá individualizací pracovního trhu (''Arbeitsmarktindividualisierung'') a později pod pojmem individualizace (''Individualisierung'') zevšeobecňuje na celou společnost. To však zachycuje pouze povrchní jev: oslabování nebo odstranění stabilních souvislostí mezi chováním jedince a sociálními prvky, jako jsou třeba přináležitost ke společenské vrstvě či prostředí. Individualizace označuje jenom, jak je to obvyklé v průzkumu trhu nebo ve výzkumech veřejného mínění, nápadné statistické shody ve výskytu určitých kombinací symptomů. Významnější fenomény individuace resp. zvláštností způsobu života naproti tomu tímto pojmem nejsou tematizovány. Na tuto kritiku Beck odpovídá (1979):<br />
''„Spor o myšlenku individualizace je stejně starý jako tato myšlenka sama. Řekněme si hned na začátku: neočekávejme, že bude touto knihou uzavřen. K tomu je tato myšlenka, jak kritici správně poznamenávají, příliš proměnlivá. V diskusi nalezneme téměř stejný počet výkladů, kolik je souhlasných a nesouhlasných hlasů. Na druhé straně jsem opravdu přesvědčen, že tato teze – a zejména rozmanité pokusy produktivně z ní těžit – je pro německou sociologii velmi inspirativní a ponese i v budoucnu plody.“
– Ulrich Beck/Peter Sopp''[3]<br />
 
Kritikové tuto Beckovu repliku hodnotí jako nezávaznou povrchní odpověď podle zásady „Aby„aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. Podle nich je nedostatkem to, že jak nejednoznačnost teze individualizace, tak i množství jejích interpretací, nepoukazují k platnosti výchozí teze, ale spíše jen názorně předvádějí základní problematiku. Navíc mnoho let trvající široká diskuse o této nejasně definované myšlenky brání rozvoji realistické sociologie současnosti.{{zdroj?}}
 
=== OK modernizaci ===
Teze reflexivní modernizace (''reflexive Modernisierung''[4]) jen okrajově bere zřetel na národní socialismus první poloviny 20. století. Beck to pojmenovává lapidárně jako „přelom moderny“ resp. jako „antimodernu v moderně“ .[5]<br />
 
=== OK politice zaměstnanosti a základnímzákladnímu příjmu ===
Beck před časem překvapivě začal otevřeně obhajovat návrh na zavedení základního příjmu (''Grundeinkommensvorschlag''), přestože předtím po léta zastával opačný názor. Na přelomu let 1996/1997 spolupracoval na zprávě Bavorsko-saské komise budoucnosti, (Kurt Biedenkopf a Meinhard Miegel) a pokusil se formulovat koncept občanské práce a obecně prospěšného podnikání pro ty, kdo nemohou najít zaměstnání. Vycházel přitom z tohopředpokladu, že v budoucnu práce pro všechny už nebude dostupná. Občanské práce (''Bürgerarbeit'') mají k obecnému prospěchu vykonávat ti, kdo nemohou nalézt výdělečnou činnost. Beck se zde přidržuje principů pracovní etiky výdělečné práce (''Erwerbsarbeit'') jakožto normálního stavu přesto, že současně plnou zaměstnanost považuje za nepravděpodobnou. Kritikové namítali, že tato koncepce, podle níž by stát občanskou práci uznával a finančně odměňoval, vedla k obrovské byrokratizaci a ke komercionalizaci dobrovolných aktivit. Někteří mu dokonce předhazovali, že občanská práce představuje horrorový technokratický scénář moderní donucovací pracovny, protože nezaměstnaní by tak byli úředně postaveni pod kuratelu pracovní etiky a nuceni přijmout státem kontrolovanou občanskou práci jako dodatečný zdroj příjmů.▼
Vzbudilo úžas, když Beck začal nedávno otevřeně obhajovat návrh na zavedení základního příjmu (''Grundeinkommensvorschlag''), přestože předtím po léta zastával opačný názor.
▲Na přelomu let 1996/1997 spolupracoval na zprávě Bavorsko-saské komise budoucnosti, (Kurt Biedenkopf a Meinhard Miegel) a pokusil se formulovat koncept občanské práce a obecně prospěšného podnikání pro ty, kdo nemohou najít zaměstnání. Vycházel přitom z toho, že v budoucnu práce pro všechny už nebude dostupná. Občanské práce (''Bürgerarbeit'') mají k obecnému prospěchu vykonávat ti, kdo nemohou nalézt výdělečnou činnost. Beck se zde přidržuje principů pracovní etiky výdělečné práce (''Erwerbsarbeit'') jakožto normálního stavu přesto, že současně plnou zaměstnanost považuje za nepravděpodobnou. Kritikové namítali, že tato koncepce, podle níž by stát občanskou práci uznával a finančně odměňoval, vedla k obrovské byrokratizaci a ke komercionalizaci dobrovolných aktivit. Někteří mu dokonce předhazovali, že občanská práce představuje horrorový technokratický scénář moderní donucovací pracovny, protože nezaměstnaní by tak byli úředně postaveni pod kuratelu pracovní etiky a nuceni přijmout státem kontrolovanou občanskou práci jako dodatečný zdroj příjmů.
V posledních letech uzavřel Ulrich Beck intelektuální spojenectví s Anthony Giddensem, jež se pohybovalo souběžně s politikou rudo-zelené koalice Gerharda Schrödera (''Agenda 2010'') a reformami trhu práce Tonyho Blaira. Oba se přitom ovšem upsali koncepcím, jež jsou duchu základního příjmu zcela protichůdné: modelu "''workfare''" resp. technokratickému „''aktivizujícímu sociálnímu státu''“. Ti z makroekonomů v anglosaské oblasti, kteří se nadále odvolávají na neokeynesiánské principy, Becka vehementně kritizují za jeho tvrzení, že účinná státní politika zaměstnanosti už dnes není možná.▼
 
Kritikové namítali, že tato koncepce, podle níž by stát občanskou práci uznával a finančně odměňoval, by vedla k obrovské byrokratizaci a ke komercionalizaci dobrovolných aktivit. Někteří mu dokonce předhazovali, že občanská práce představuje horrorový technokratický scénář moderní donucovací pracovny, protože nezaměstnaní by tak byli úředně postaveni pod kuratelu pracovní etiky a nuceni přijmout státem kontrolovanou občanskou práci jako dodatečný zdroj příjmů.
== O rizikové společnosti ==▼
 
▲V posledních letech uzavřel Ulrich Beck intelektuální spojenectví s [[Anthony GiddensemGiddens]]em, jež se pohybovalovyvíjelo souběžně s politikou rudo-zelené koalice Gerharda Schrödera (''Agenda 2010'') a reformami trhu práce Tonyho Blaira. Oba se přitom ovšem upsali koncepcím, jež jsou duchu základního příjmu zcela protichůdné: modelu "''workfare''" resp. technokratickému „''aktivizujícímu sociálnímu státu''“. Ti z makroekonomů v anglosaské oblasti, kteří se nadále odvolávají na neokeynesiánské principy, Becka vehementně kritizují za jeho tvrzení, že účinná státní politika zaměstnanosti už dnes není možná.
 
▲=== OK rizikové společnosti ===
Myšlenka, že svět se stal rizikovou společností implikuje, že globální síť má charakter společnosti. Tento názor není obecně sdílen. Sociologie katastrof (''Katastrophensoziologie'') popírá Beckovu domněnku, že rizika, o nichž mluví, působí vyvažujícím způsobem.
 
== Texty ==
Úvod do problematiky:
Jako úvod snad nejlépe poslouží:
* ''Freiheit oder Kapitalismus. Ulrich Beck im Gespräch mit Johannes Willms'', Suhrkamp, Frankfurt am Main 2000<br />.
 
'''''Česky''' dosud vyšlo mj.
''<br />
* ''Riziková společnost.'' Na cestě k jiné moderně (doslov Jan Keller; přel. Otakar Vochoč) Praha, Sociologické nakladatelství, 2004 , ISBN 80-86429-32-6
* ''Vynalézání politiky.'' K teorii reflexivní modernizace (přel. Břetislav Horyna) Praha, Sociologické nakladatelství, 2007 , ISBN 978-80-86429-64-9
* ''Moc a protiváha moci v globálním věku.'' Nová ekonomie světové politiky (přel. Alena Bakešová a Vladimír Jochmann) Praha, Sociologické nakladatelství, 2007, ISBN 978-80-86429-67-0
* ''Co je to globalizace?'' Omyly a odpovědi (přel. Marek Pavka) Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007, ISBN 978-80-7325-123-9
''(Zájemci o originální texty U.B. naleznou nejdůležitější tituly a sekundární literaturu, ve stejnojmenném článku německé verze Wikipedie: ''
 
== Odkazy ==
* {{de}} [https://portal.d-nb.de/opac.htm?query=Woe%3D118832344&method=simpleSearch Lituratura od nebo o Ulrichu Beckovi] v katalogu Německé národní knihovny
* Literatur von und über Ulrich Beck im Katalog der Deutschen Nationalbibliothek (Datensatz zu Ulrich Beck • PICA-Datensatz)
* {{de}} [http://www.ls2.soziologie.uni-muenchen.de/index.html Prof. Dr. Ulrich Beck] v Sociologickém ústavu Univerzity Ludvíka Maxmiliána v Mnichově
* Prof. Dr. Ulrich Beck am Institut für Soziologie der Ludwig-Maximilians-Universität München
* {{en}} [http://www2.lse.ac.uk/researchAndExpertise/Experts/profile.aspx?KeyValue=u.beck@lse.ac.uk Prof. Ulrich Beck] v Sociologickém ústavu [[London School of Economics and Political Science|LSE]]
* Prof. Ulrich Beck am Institut der Soziologie der LSE
 
== Prameny ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Ulrich_Beck“