Roku [[1269]] uskutečnila Žofie cestu do Dánska, aby navštívila otcův hrob a viděla své mladší sestry Agnes[[Juta Dánská|Jutu]] a Jutu[[Agnes Dánská|Agnes]], které obě pobývaly v klášteře v [[Roskilde]]; Juta zde byla [[abatyše|abatyší]]. V roce [[1272]] navštívila Juta Švédsko a stala se milenkou Žofiina manžela krále Valdemara;. zZ jejich vztahu se roku [[1273]] narodilanarodilo dítě; někdy se uvádí dcera, jindy syn jménem Erik. O rok později se Juta vrátila do kláštera a Valdemar byl přinucen uskutečnit kajícnou [[pouť]] do [[Řím]]a a žádat [[seznam papežů|papeže]] ([[Řehoř X.|Řehoře X.]]) o rozhřešení. Podle legendy měla Žofie říci: "''Nikdy se nevzpamatuji z tohoto zármutku. Proklet budiž den, kdy má sestra spatřila švédské království.''"
V roce [[1275]] po [[bitva u Hovy|bitvě u Hovy]] Valdemarovi bratři [[Magnus III. Švédský|Magnus Ladulås]] a [[Erik Birgersson]] sesadili krále z trůnu. Prameny hovoří o tom, že zpráva zastihla královnu při hře v šachy. V roce [[1277]] Žofie odešla od manžela a vrátila se do Dánska. Její manžel žil otevřeně s milenkami (uvádějí se Kristina Dánská, Kateřina z Gützkow a Ludgarda) ve svém pohodlném vězení až do své smrti v roce [[1302]]; s některou z nich zřejmě mohl po Žofiině smrti v roce [[1286]] uzavřít manželství.
Prameny vypovídají o tom, že Žofie vlastnila [[rybolov|rybářské]] [[faktorie]] v místě dnešního [[Nörrköping]]u, a že v roce [[1283]] věnovala příjmy z lovu [[losos]]a klášteru svatého Olafa ve [[Skänninge]]. V těchto darovacích listinách klášteru se připomíná jméno Nörrköping (''Norkøponge'') poprvé.
