Bitva u Bibracte: Porovnání verzí

Snazší a bezpečnější průchod se nabízel přes území [[Allobrogové|Allobrogů]], nedávno porobených Římany a tedy procházející tedy římskou provincií [[Gallia Narbonensis|Galií zaalpskou]]. [[Caesar]] v této migraci viděl svoji příležitost. Nejprve protahoval svou odpověď Helvétům, kteříHelvétiové žádali o svolení územím [[Allobrogové|Allobrogů]] projít. Caesar nejprve protahoval svou odpověď Helvétiům, aby měl čas sebrat vojsko a zesílit obranu na místech, kudy by mohli projít a takto připraven jim potom průchod přes území provincie nepovolilzakázal.

Helvétové tedy museli volit obtížnější cestu přes území Sequanů, s nimiž průchod vyjednali a pojistili vzájemné dohody výměnou rukojmí, aby byla záruka, že Sequanové nebudou Helvetiům škodit, a ti že nebudou při průchodu rabovat. Helvétové se dali na pochod a měli namířeno přes kraj Sequanů a Haeduů na území Santonů, které však bylo (podle Caesara) blízko k hranicím římské provincie. To Caesarovi jako záminka stačilo. SpěšněVelení na hranicích provincie přenechal [[Titus Labienus|Titu Labienovi]] a spěšně se vydal do Itálie, kde ke dvěmak legiím jimiž disponoval v provincii přidal pod záminkou ohrožení další tři veteránské a dvě nově sebrané. aS stěmito těmilegiemi překročil hranice provincie na galská území a tím i své pravomoci. Jako správce [[provincie]] měl vojsko přidělené výhradně k obraně. Jeho nezákonné jednání mu v senátu procházelo jen díky silné podpoře obou dalších triumvirů.