Rižský mír: Porovnání verzí

Odebráno 5 bajtů ,  před 8 lety
m
drobné úpravy
m (link, odstraněno pracuje se)
m (drobné úpravy)
[[Soubor:Rzeczpospolita 1939.svg|thumb|right|350px|Hranice mezi Polskem a Ruskem po uzavření Rižského míru ]]
'''Rižský mír''' neboli Rižská smlouva (polsky: ''Traktat Ryski'') byla podepsána v lotyšské [[Riga|Rize]] 18. března [[1921]] mezi [[Druhá Polská republika|Polskem]] a [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|sovětským Ruskem]] a ukončila tzv. [[Polsko-sovětská válka|Polskopolsko-sovětskou válku]].
 
==Předcházející události==
{{Hlavní článek|Polsko-sovětská válka}}
 
Konec [[První světová válka|Prvníprvní světové války]] zanechal střední a východní Evropu v mocenském vakuu. BývaléBývalá impéria [[Rakousko-Uhersko]] a [[Ruské impérium|Ruská monarchieRusko]] se rozpadlyrozpadla na mnoho nástupnických států, které z většiny neměly pevně danné hranice. Ve stejné situaci se nacházelo Polsko, které získalo nezávislost v listopadu [[1918]]. Probíhající [[Ruská občanská válka|občanská válka v Rusku]] byla pro Poláky příležitostí získat nazpět území, o které přišli během tzv. [[Dělení Polska|dělení Polska]] v letech 1772 - 1795. Jednalo se především o rozsáhlá území dněšní Ukrajiny a Běloruska. Na druhé straně [[bolševici]] viděli v nadcházejícím konfliktu s Polskem vytvoření pomyslného můstku, po kterém by se světová třídní revoluce šířila dále do Evropy.
 
Válka probíhala od února [[1919]] a po částečných oboustraných úspěších eskalovala [[Bitva u Varšavy (1920)|bitvou u Varšavy]] a [[Bitva na řece Němen|bitvou u Němenu]] v roce [[1920]]. Po dvou drtivých porážkách se bolševici odholali k jednání k míru. Poláci nabítku k míru přijali, protože jednak byli tlačeni [[Společnost národů|Společností národů]] k ukončení bojů, kontrolovali většinu požadovaných území a polská armáda byla po dlouhých bojích na pokraji vyčerpání.
 
==Průběh jednání==
[[Soubor:Dabski i delegacja 1920.jpg|thumb|right|350px|Polská delegace v Rize (od leva sedící: Władysław Kiernik, płkplk. Kuliński, Jan Dąbski, Stanisław Grabski, Leon Wasilewski, stojící: Wichliński, Witold Kamieniecki, Norbert Barlicki, Adam Mieczkowski, Waszkiewicz)]]
 
První jednání začala 17. srpna v [[Minsk]]u, ale po masivním polském protiútoku se přesunula do lotyšské Rigy, kde pokračovala 21. září 1920. Sověti navrhli dvě možné podoby smlouvy. První 21. září a druhou 28. září. Polská delegace svoje požadavky předložila 2. října. O tři dny pozdějípozději sovětiSověti navrhli změny v polském návrhu, které byly polskou stranou přijaty. Příměří bylo podepsáno 12. října a vešlo v platnost 18. října 1920. Za Poláky podepsal smlouvu o příměří [[Jan Dąbski]] a za sovětySověty [[Adolf Abramovič Joffe]].
 
Díky polským vojenským úspěchům musela sovětská delegace udělat několik velkých ústupků, co se týče konečných hranic. Poláci požadovali území, kde polská menšina tvořila více než 30% obyvatelstva. Další území se stala vnitřní politickou diskuzí mezi Národními demokraty, kteří měli podporu ve středním a západním Polsku a politiky podporující [[Józef Piłsudski|generála Piłsudského]], kteří měli své pozice právě na východě země. Kdyby východní území Ukrajiny a Běloruska připadla Polsku, Národní demokraté by nikdy nevyhráli volby. Nakonec tak města jako [[Minsk]] a [[Kamenec Podolský]] připadla sovětskému Rusku.
 
Jednání mezi delegacemi se velice vlekla, a to hlavně díky bolševické neochotě podepsat konečný dokument. Však sovětské vedení se začalotzačalo potýkat s rostoucími nepokoji a povstáními v samotném Rusku ([[Kronštadtské povstání]], [[Tambovské povstání]]). [[Lenin]] tak nařídil diplomatům urychlené podepsání smlouvy. Smlouva byla podepsána 18. března [[1921]] a jejím výsledkem bylo rozdělení sporných území na Ukrajině a Bělorusku mezi Polsko a sovětské Rusko.
 
==Podmínky smlouvy==
Smlouva obsahuje 26 článků. Polsko podle ní mělo obrdžet pěněžní kompenzaci 30 miliónů [[rubl]]ů ve zlatě za ekomonický přínos polských území Rusku po [[Dělenídělení Polska]]. Dále Rusko muselo předat Polsku železniční materiál (lokomotivy, vagóny atd.) v hodnotě 29 miliónů rublů. Do Polska se měly z Ruska vrátit věškeré polské národní poklady, který byly z polských území odvezeny od roku 1772. Jednalo se především o Jagelonskou [[Tapiserie|tapiseii]] a knihy z knihovny Załuských ve Varšavě. Obě strany se zřekly nároků na válečné reparace.
 
Třetí článek stanovil, že teritoriální požadavky mezi Polskem a Litvou budou řešeny mezi těmito státy (jednalo se o území okolo [[Vilnius]]u, viz. [[Polskopolsko-litevská válka]]). Článek 6 stanovil možnosti svododné volby občanství na obou stranách hranice. Článek 7 zaručoval všem menšinám svobodný rozvoj, používání jejich mateřského jazyka a provozování jejich náboženství.
 
==Následné události==
[[Soubor:Caricature for Riga Peace 1921.png|thumb|right|350px|Karikatura dělení Běloruska mezi Polsko a Rusko s nápisem: ''Pryč s nechvalněhanebným proslulýmrižským dělelním z Rigydělením! Ať žije svobodné, nedělitelné, rolnické Bělorusko!'']]
Státy [[Trojdohoda|Dohody]] se zprvu zdráhaly uznat smlouvu, která byla podepsána bez jejich účasti. Francie a Velká Británie byli více nakloněni hranici mezi Polskem a Ruskem na tzv. [[Curzonova linie|Curzonově linii]], která vedla o 250 km více na západ než hranice z Rižského míru. Nakonec první uznala smlouvu [[Francie]], následovaná Velkou Británií, Itálií a Japonskem v roce [[1923]].
 
V Polsku se Rižská smlouva setkala s kritikou od samého začátku. Mnoho Poláků bylo názoru, že co získalo Polsko zbraněmi, zase ztratilo při podepsání smlouvy. [[Józef Piłsudski|Generál Piłsudski]], který byl v Rize pouze jako pozorovatel se vyjádřil o smlouvě jako o ''aktu zbabělosti'', který slouží pouze pro krátkodobý prospěch politiků z Národně-demokratické strany.
Smlouva znamenala konec plánů generála Piłsudského na vytvoření tzv. [[Międzymorze|Mezimoří]], federaci středoslovanských a východoslovanských národů pod vedením Polska. Lenin nebyl se smlouvou taktéž spokojen, protože musel odložit jeho plány pro rozšíření třídní revoluce dále do Evropy.
 
Rižský mír stabilizoval vztahy mezi Polskem a sovětským Ruskem na dalších 20 let. Problém hranic mezi těmito státy se opět otevřel předvečer [[Druhá světová válka|Druhé světové války]]. Podle některých pozorovatelů bylo pro Polsko velice nešťastné připojit k nově vzniklému státu území, kde Poláci tvořili nepatrnou menšinu. Ukrajinci a Bělorusové po celou dobu usilovali o nezávislost svých národnostních států, a tak se východní hranice se smíšeným obyvatelstvem se stala pro Polsko velice těžce bránitelnou.
 
===Situace menšin===
Etničtí [[Poláci]] na ruské straně hranice byli postiženi asi nejvíce ze všech menšin. Trpěli pronásledováním a konfiskací majetku. Nakonec byla většina Poláků v třicátých letech deportována do [[Kazachstán]]u a na [[Sibiř]].
 
Ukrajinská a běloruská populace se dostala pod různý stupeň represí, zaležíjícízaležející na které straně hranice se ocitla. V sovětském Rusku se staly tyto menšiny cílem [[sovětizace]], jejich kultura byla potlačována, mnoho komunit bylo přesídleno. Celý proces přesidlování, kolektivizace a represí pak vyústil v katastofální [[Hladomor na Ukrajině|hladomor na Ukrajině v letech 1932 -1933]].
 
Polská část Ukrajiny a Běloruska byla na druhou stranu podrobena [[Polonizace|polonizaci]]. Místní menšiny ale kladly silný odpor a především Ukrajinci si rychle osvojili teroristické praktiky proti polským úřadům. Vznikla tak [[Organizace ukrajinských nacionalistů]], která se stala přední organizací odporu proti okupaci ukrajinských území.