Indologii studoval u prof. [[Vincenc Lesný|Vincence Lesného]] na [[Univerzita Karlova|Karlově univerzitě]] v letech 1945–1948. Po obhájení kandidátské dizertace v oboru bengálské literatury (1954) nastoupil jako vědecký pracovník do Orientálního ústavu [[Akademie věd České republiky|Akademie věd]], kde působil až do svého vynuceného odchodu v roce 1971. Pak pracoval jako překladatel na volné noze a od roku 1978 jako učitel [[sanskrt|sanskrtu]] a [[bengálština|bengálštiny]] na pražské Jazykové škole. DodnesI jev pokročilém věku byl odborně činný, zejména jako překladatel. PřekládáPřekládal ze sanskrtu, pálijštiny, bengálštiny, angličtiny a němčiny.
==Dílo==
Zbavitelovou odbornou specializací jebyla bengálská literatura a na tomto poli získal světový věhlas. Mezi jeho nejcitovanější knižní práce patří studie k lidovým baladám z východního Bengálska (''Bengali Folk-Ballads from Mymensingh and the Problem of their Authenticity'') a přehledné dějiny bengálské literatury (''Bengali Literature''), které vyšly v roce 1976 v prestižní řadě History of Indian Literature, editované Janem Gondou. Vedle těchto knižních monografií jsou světovou badatelskou obcí dodnes ceněny mnohé Zbavitelovy rozsáhlé časopisecké příspěvky (napsal jich více než 100), ať je to série článků věnovaných [[Rabíndranáth Thákur|Rabíndranáthu Thákurovi]], počátkům moderního bengálského dramatu či studie specifického žánru středověké a lidové bengálské literatury, ''báromásí''. Autorův význam na mezinárodním akademickém poli dosvěčujedosvědčovala mimo jiné i skutečnost, že byl vybrán do redakčního týmu projektu ''Dictionary of Oriental Literature'' a byl hlavním editorem jeho druhého svazku věnovaného jihoasijským literaturám, který vyšel v roce 1974 v Londýně.
V domácím prostředí jebyl Dušan Zbavitel zdaleka nejznámějším českým indologem, a není divu. Jeho publikační činnost jebyla i přes nepřízeň totalitního období úctyhodná. JeByl autorem či spoluautorem řady odborných i populárněnaučných prací a iniciátorem a editorem množství kolektivních děl, jež dodnes patří k tomu nejlepšímu, co česká indologie přinesla. Do českého kulturního prostředí se Zbavitel nesmazatelně zapsal svými erudovanými překlady z indických jazyků čítajícími několik desítek knih a nespočet časopiseckých příspěvků.
Významná je též Zbavitelova pedagogická činnost, neboť vychoval několik generací českých indologů. Již v době svého působení v Orientálním ústavu přednášel bengálštinu na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě Univerzity Karlovy]] (v letech 1950–1968). K této činnosti se pak mohl vrátit až po pádu komunistického režimu, takže po roce 1990 zde opět přednášel (dějiny sanskrtské i bengálské literatury, staroindickou poetiku, hinduismus) a vedl pokročilé četby sanskrtských i bengálských textů. S touto pedagogickou činností se pojí i autorství jazykových učebnic a dalších učebních textů.
