Pařížské dělo: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Bojové nasazení: Kostel svatého Gerváce a Protáze (Paříž) |
m typo |
||
Řádek 14:
[[Image:ParisGunShellPreparation1918.jpeg|thumb|Německá osádka připravuje dělo k výstřelu.]]
Na počátku svého 170vteřinového letu dosáhl projektil rychlosti 1600 m/s, což mu umožnilo dosáhnout stratosféry, kde na něj působil mnohem menší [[Odpor prostředí|odpor vzduchu]], takže vzrostl jeho dolet. Vzhledem k dostřelu kanonu bylo třeba brát v úvahu i zakřivení zemského povrchu a [[Coriolisova síla|Coriolisovu sílu]]. <br />
Extrémní mechanické a tepelné poměry (tlak téměř 500 MPa, teplota až 2000° C) v hlavni vedly k rychlému opotřebovávání jejího vývrtu. Každá hlaveň snesla jen 65 výstřelů a poté musela být odeslána zpět do Kruppových závodů, kde byla převrtána na ráži 224 mm a pak ještě jednou na 238 mm. Pro každou sérii výstřelů tedy musely být použity specifické náboje. Jednotlivé náboje proto byly číslovány, aby nedošlo k záměně. Převrtáním byl zvětšen vnitřní objem hlavně, což vedlo ke snížení tlaku při výstřelu a tudíž ke snížení dostřelu. Proto bylo nutno palebné postavení vždy
Základem pro Pařížské dělo byl již zmíněný Dlouhý Max, který byl původně zamýšlen jako [[Válečné loďstvo|námořní]] dělo, proto bylo k jeho obsluze zapotřebí 80 námořníků [[Kaiserliche Marine|císařského loďstva]], jimž velel [[admirál]]. V blízkosti děla bylo rozmístěno několik [[Dělostřelecká baterie|dělostřeleckých baterií]], jejichž úkolem bylo vytvářet hlukovou clonu, aby nedošlo k prozrazení jeho pozice.
| |||