Halič: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: Upravuji nl:Galicië (Centraal-Europa) |
m řeckokatolíci nejsou pravoslavní, Prozentsatz není protestanti |
||
Řádek 15:
== Demografie ==
V roce 1911 žilo v Haliči 8 082 000 obyvatel (1846: 4 876 000, 1870: 5 492 000, 1897: 7 047 000) z toho [[Poláci]] 58,6 %, [[Ukrajinci]] 40,2 %, [[Němci]] 1,1 % (asi 10 % obyvatel byli [[Židé]], ale z ohledu na to, že v Rakousku nešlo uvést židovskou národnost udávali jiné národnosti - asi 92 % Židů se přihlásilo k polské národnosti. Poláků po odečtení Židů tedy bylo kolem 48 %). Podle vyznání v Haliči bylo 46,5 % římských [[katolík]]ů, 42,1 %
== Historie ==
Řádek 50:
=== Dějiny Malopolska ===
[[Soubor:Galicia_administrative1914.jpg|thumb|Administrativní mapa Haliče, 1914]]
[[Soubor:Galizien Israeliten 1910.svg|right|thumb|
Území Malopolska bylo od [[6. století]] osídlováno [[Slované|Slovany]]. V [[9. století]] na území Malopolska existovalo Vislanské knížectví, které se na krátko stalo součástí [[Velkomoravská říše|Velkomoravské říše]] a později [[České knížectví|Českého knížectví]]. V [[10. století]] Malopolsko získali Piastové a stalo se tímto součástí [[Dějiny Polska|polského knížectví]]. Během času se těžiště polského státu přesunulo z Velkopolska do Malopolska a hlavním městem se stal malopolský [[Krakov]]. V roce 1138 kníže [[Boleslav III. Křivoústý]] rozdělil Polsko mezi své syny, co dalo počátek feudálnímu rozdrobení Polska. Nejstarší představitel Piastovské dynastie byl tzv. seniorem (tedy hlavním knížetem Polska) a bezprostředně vládl v Malopolsku, které se stalo tzv. seniorální provincií, která vždy náležela seniorálnímu (hlavnímu) polskému knížeti. Ostatní části Polska (Slezsko, Velkopolsko, Mazovsko, Pomoří) byly rozděleny mezi ostatní syny Boleslava III, kteří podléhali seniorovi a během času tam docházelo k dalšímu dělení území mezi syny zesnulých polských knížat (největší rozdrobení postihlo [[Slezsko]] a [[Mazovsko]]). V roce [[1320]], původně kujavský kníže, [[Vladislav Lokýtek]] sjednotil část rozdrobeného Polska ([[Malopolsko]], [[Velkopolsko]], [[Kujavsko]]), korunoval se králem a na území, které ovládal vyhlásil vznik polského království s hlavním městem v malopolském Krakově. Své dominantní postavení Malopolsko ztratilo po uzavření polsko-litevské unie v roce 1569 - hlavním městem se stala Varšava a těžiště státu se přesunulo do Mazovska, i když část hlavních institucí zůstala v Krakově (korunovace) a v Hnězně ve Velkopolsku (arcibiskupství). Polská část Polsko-Litevské republiky se dělila na 2 hlavní provincie: Velkopolsko a Malopolsko. Malopolská provincie se skládala z 11 vojvodství a byla největší v Polsko-Litevské republice (452 000 km2). Zahrnovala kromě historického Malopolska celou jihovýchodní část Polska a také celou Ukrajinu patřící v té době k Polsku (správním střediskem provincie byl Krakov). Během 1. dělení Polska v roce 1772 Habsburkové zabrali jihozápadní část Malopolské provincie a nazvali ho Halič (část krakovského vojvodství, sandoměřského vojvodství a celé ruské a belžské vojvodství).
| |||