Arménské království v Kilíkii: Porovnání verzí

| název = Arménské království v  Kilíkii

'''Arménské království v  Kilíkii''' ([[arménština|arménsky]] ''Կիլիկիոյ Հայկական Թագաւորութիւն, Kilikioy Haykakan T'agaworowt'iwn),'' známé též jako '''Malá Arménie,'';' byl [[arménštinastředověk]]ý státní útvar na pomezí dnešního [[Turecko|arménskyTurecka]] '''Կիլիկիոյa Հայկական[[Sýrie]], Թագաւորութիւն''';na březích [[İskenderunský záliv|Alexandrettského zálivu]]. Arménské království v  [[Kilíkie|Kilíkii]] nesmí být zaměňováno za [[antika|antické]] [[Arménské království]]). bylByl [[středověk]]ýto stát založený [[arménie|arménskými]] [[uprchlík]]y, kteří do [[Kilíkie]] imigrovaliemigrovali před seldžuckou invazí na Kavkaze. Stát se rozkládal v Alexandrettském zálivu ve [[středozemní mořeSeldžukové|Středozemním mořiseldžuckou]], vinvazí dnešním jižnímna [[Turecko|TureckuKavkaz]]e. KrálovstvíNezávislý bylo nezávislébyl přibližně v  letech [[1078]] -až [[1375]].

Království v  Kilíkii bylo založeno [[Rubenidská dynastie|RubeniskouRubenidskou dynastií]], vedlejší větví [[Bagratidská dynastie|Bagratidské dynastie]], která vládla v  [[Arménie|Arménii]] a [[Gruzie|Gruzii]]. [[Hlavní město|Hlavním městem]] Kilíckého království byl Sis, dnešní turecké město [[Kozan]]. Během [[křížové výpravy|křížových výprav]] byli Arméni blízkými spojenci [[evropa|evropských]] [[Křížové výpravy|křižáků]] a sami se nazývali baštou [[křesťanství]] na východě. Kilíkie od doby, co byli Arméni pod cizí nadvládou, sloužila jako centrum arménské kultury a [[nacionalismus|nacionalismu]].

Arménské království v  Kilíkii ovládalo velká města a hrady, například přístav [[Korikos]], Partzerpert, Vlaha (dnešní [[Feke]]), Hromgla, [[Tarsus|Tarsos]], Anazarbe, Til Hamdoun, Mamistra (dnešní [[Misis]]), [[Adana]] a přístav Ayas (Aias).

[[Byzantská říše|Byzantská vojska]] dobyla na [[Arabové|Arabech]] oblast Kilíkie roku [[965]] za vlády [[seznam byzanstkých císařů|císaře]] [[Nikeforos II.|Nikefora II.]] Místní [[muslim]]ové byli vyhnáni a jejich místo začali zaujímat do země zvaní [[křesťanství|křesťanští]] osadníci ze [[Sýrie]] a Arménie. Císař [[Basileios II. Bulgaroktonos]] ([[976]] - [[1025]]) se pokusil rozšířit jím oblast Kilíkie směrem na východ do Vaspurakanu a [[arabové|arabské]] državy v  Sýrii na jihu. Díky [[byzantská říše|byzantskému]] vojenskému tažení byla Kilíkie rozšířena o oblast [[Kappadokie]] a o hornaté oblasti severní [[Sýrie]] a [[Mezopotámie]].

=== Vybudování arménské moci v  Kilíkii ===

[[Soubor:Fortressarmenians5.jpg|thumb|left|Pevnost Korikos v  Arménském království v  Kilíkii, 13. století]]

Místní Arméni začali sloužit [[byzantská říše|Byzantské říši]] jako vojáci a guvernéři, převzali tak kontrolu na místními důležitými mocenskými centry. Když začala v  chaotických letech po [[Bitva u Mantzikertu|bitvě u Mantzikertu]] byzantská moc v  oblasti slábnout, někteří mocní Arméni využili příležitosti se osamostatnit, zatímco ostatní zůstali, alespoň formálně, [[Konstantinopol]]i loajální. Nejúspěšnější z  těchto raných válečníků, byl bývalý generál císaře [[Roman IV. Diogenes|Romana IV.]] [[Philaretos Brachamios]]. Mezi léty [[1078]] - [[1085]] Philaretos vybudoval knížectví sahající od [[Malatya|Malatye]] na severu k  [[Antiochie|Antiochii]] na jihu a [[Kilíkie]] na západě po [[Edessa|Edessu]] na východě. Do země pozval mnoho arménských [[Šlechta|šlechtic]]ů, kterým daroval pozemky a hrady. Po Philaterově smrti se však říše rozpadla zpět na malá panství.

Jedním z  těchto šlechticů byl Ruben, který byl úzce spřízněm s  posledním Bagratunidským arménským králem Gagikem II. Ruben věděl, že nebude schopen obnovit Bagratunidské království, proto se rozhodl povstat proti [[Byzantská říše|byzantské]] moci v  Kilíkii. Ruben získal pro svou věc další arménské šlechtické pozemkové magnáty. Tak, [[1080|léta páně 1080]] bylo v  Kilíkii zřízeno nezávislé Arménské knížectví, budoucí království, kterému vládl Ruben a jeho nástupci (též tvaní [[Rubenidé]]).

Koncem [[11. století]], po Rubenově smrti roku [[1095]] existovalo v  oblasti Kilíkie šest důležitých knížectví:

* '''Lampron a Babaron''', nacházející se v  jižním konci [[Kilícké brány|Kilíckých bran]], kterému vládl bývalý byzantský generál Oshin, zakladatel významné [[Hethumidé|Hethumidské dynastie]].

* Severně od Vasila se nacházelo '''Malatayské knížectví''', kterému vládl [[Gabriel z Meliteny]], jeden z  Rubenových bývalých úředníků, rovněž jako vazal Seldžuckých Turků.

[[Soubor:Leo II of Armenia.jpg|thumb|První arménský král v  Kilíkii Leon II.]]

Během vlády Konstantina I., [[Křížové výpravy|křižáci]] postupovali [[Anatolie|Anatolií]] dále na východ dobýt [[Jeruzalém]]. V  křižácích Arméni v  Kilíkii získali mocné spojence, díky kterým Kilíkii osvobodili od Turků a zabezpečili ji díky založením [[křižácké státy|křižáckých států]] [[Edesské hrabství]] a [[Antiochijské knížectví]]. Arménská pomoc byla pro křižáky velmi cenná, tak že [[papež]] [[Řehoř XIII.]] řekl:

:''„Mezi dobrými skutky, které arménský lid vykonal vůči církvi a křesťanskému světu může být zejména zdůrazněno, v  oněch časech, kdy křesťanští princové a válečníci táhli získat zpět zemi svatou, žádný jiný lid ani národ, s  takovým zanícením, nadšením a věrností nepřispěchal na pomoc, jako tak učinili Arméni, kteří zásobili křižáky koňmi, potravinami a doprovodem. Arméni pomohli těmto válečníkům s  rozhodností a věrností během svaté války“'' (Ecclesia Romana, [[1584]])

Nakonec se objevilo posílení centrální moci, pod žezlem vzestupující moci Rubenidských knížat. Ve [[12. století]] Arméni unikli o vlas uvržení zpět pod [[Byzantská říše|byzantskou]] nadvládu. Kníže [[Leon I. Arménský]] připojil arménská pobřežní města pod vládu Arménského knížectví, čímž upevnil svou obchodní dominanci v  oblasti. V  roce byl však [[1137]] Leon I. poražen a s  několika dalšími členy jeho rodiny zajat [[seznam byzantských císařů|byzantským císařem]] [[Jan II. Komnenos|Janem II. Komnenem]], který Kilíkii nepřestal považovat za byzantskou provincii. Leon I. zemřel ve vězení o tři roky později. Jeho nástupce [[Thoros II. Arménský|Thoros II.]] byl také uvězněn, ale roku [[1141]] se mu podařilo uprchnout a postavit se znovu do čela protibyzantské politiky v  Kilíkii. Zpočátku byl úspěšný, ale nakonec roku [[1158]] odpřísáhl svou věrnost císaři [[Manuel I. Komnenos|Manuelu I.]]

Arménský stát se v  této době stal již tak významným, že se sídlo hlavy Arménské církve přeneslo do mocné pevnosti na [[Eufrat]]u [[Qal'at ar-Rum]]u a rubenidská knížata v  Kilíkii pokračovala ve své vládě.

[[Soubor:Coin06of.jpg|thumb|left|Arménská mince z  let 1080-1375]]

V  roce [[1187]] přišel k  moci kníže [[Leon II. Arménský|Leon II.]] a stal se nejdůležitější postavou arménského království v  [[Kilíkie|Kilíkii]]. Během své vlády čelil vládcům z  [[Konya|Konyi]], [[Aleppo|Aleppa]] i [[Damašek|Damašku]]. Tímto připojil ke Kilíkii nová území a zdvojnásobil rozlohu arménského pobřeží. Také vynaložil velké úsilí na rozšíření arméské vojenské moci. V  té době [[egypt]]ský [[sultán]] [[Saladin]] svou invazí do [[Jeruzalémské království|Jeruzalémského království]] velmi oslabil [[křižácké státy]] a bezprostředně vyvolal [[třetí křížová výprava|třetí křížovou výpravu]]. Leon II. z  této situace profitoval zlepšením svých vztahů s  Evropany. Díky podpoře [[svatá říše římská|římsko-německého]] císaře [[Fridrich I. Barbarossa|Friedricha I. Barbarossy]] a jeho syna [[Jindřich IV.|Jindřicha IV.]] bylo Arménské knížectví povýšeno na království. Roku [[1198]] Leon II. si zabezpečil svou korunu a stal se prvním arménským králem v  Kilíkii.

Koruna poté přešla prostřednictvím druhého manželství Leonovy dcery Isabely na jeho rivaly z  rodu [[Hethumidé|Hethumidů]]. V  té době Blízkého východu dosáhli [[Mongolové]], kteří dobyli Velkou Arménii, [[Mezopotámie|Mezopotámii]], [[Sýrie|Sýrii]] a postupovali na Egypt. Mongolské dobytí bylo pro Armény, kteří stále žili ve Velké Arménii na [[Kavkaz]]e katastrofou, tento [[osud]] se Kilíkii vyhnul, protože [[Mongolové]] se nikdy nepokusili si ji podrobit. Ba naopak, [[Hethumidé|Hethumidští]] králové navázali s  mongolským [[Íl-chanát]]em přátelské vztahy, čímž si Arméni zajistili z  vnějšku bezpečnost. Hethumidé se dokonce pokusili Mongoly obrátit na [[křesťanství]], avšak marně.

[[Soubor:Armoiries Arménie-Lusignan.svg|thumb|left|Znak Arménského království v  Kilíkii za vlády rodu Lusignan]]

[[Hethumidé]] vládli v  Kilíkii až do zavraždění krále [[Leon V. Arménský|Leona V.]] roku [[1341]]. Poté byl králem zvolen Leonův bratranec Guy de Lusignan, který vládl jako [[Konstantin IV. Arménský]]. [[Lusignan (šlechtický rod)|Dynastie Lusignan]] byla francouzského původu, avšak v  oblasti měla silnou oporu v  [[Kyperské království|Kyperském království]], které založil [[jeruzalémské království|jeruzalémský král]], jmenovec Konstantina IV., [[Guy de Lusignan]]. Mezi Lusignany na [[Kypr]]u a Armény byli vždy úzké vztahy. Nicméně když se proevropští Lusignanové chopili moci, pokusili se v  Arménii prosadit [[katolictví]] a zemi celkově přiblížit [[západní Evropa|západní Evropě]]. Místní arménští šlechtici změny povětšinou akceptovali, avšak rolnictvo se postavilo proti změnám. Situace nakonec vedla k  povstání.

Později ve [[14. století]] bylo Arménské království v  Kilíkii napadeno [[MamúciMamlúci|Mamlúky]]. Pád [[hlavní město|hlavního města]] Sisu v  dubnu [[1375]] do rukou [[muslim]]ů přispěl k  definitivnímu konci království. Poslední král [[Leon VI. Arménský|Leon VI.]] zemřel roku [[1393]] v  [[exil]]u v  [[Paříž]]i poté, co marně žádal další [[křížové výpravy|křížovou výpravu]]. Titul arménského krále si nakonec přisvojil Leonův bratranec, kyperský král [[Jakub I. Kyperský|Jakub I.]], který tak titul spojil již se svými tituly krále Kypru a Jeruzaléma. Poslední nezávislá arménská entita tak byla po třech stovkách let suverenity a rozkvětu zničena.

S  poukazem na to, F. Nansen píše:''„Když lidé, kteří mají zkušenost se zlým osudem, vybudují vzkvétající stát v  cizí zemi, obklíčeni nepřáteli ze všech stran a pokračují ve své existenci další tři staletí, není to než podpis mimořádné síly uvnitř těchto lidí.“''

== Rozšíření arménské populace v  Kilíkii ==

Ačkoliv [[Mamlúci]] převzali nad Kilíkii kontrolu, nebyli s  to ji udržet napořád. Turecké kmeny, které vedl válečník [[Tamerlán]], si prorazily cestu Kilíkií a utvrdily se zde. Ve výsledku na třicet tisíc Arménů opustilo kilíckou pevninu a usadilo se na [[Kypr]]u, kde žili pod [[francie|francouzskou]] a poté [[benátská republika|benátskou]] vládou až do roku [[1489]]. Arméni, kteří zůstali v  Kilíkii zde zachovávali arménskou populaci až do [[genocida Arménů v roce 1915|Arménské genocidy]] roku [[1915]]. Jejich potomci jsou nyní rozptýleni v  [[arménská diaspora|Arménské diaspoře]] a [[svatá arménská diecéze|Svaté arménské diecézi]] v  [[Antelias]]u v  dnešním [[Libanon]]u.