Testování statistických hypotéz: Porovnání verzí

* Stanovíme si [[hladina spolehlivosti|hladinu spolehlivosti]] <math>\alpha</math> neboli pravděpodobnost (míru rizika) toho, že hypotézu <math>H_0</math> neoprávněně zamítneme, ačkoliv platí (viz též dále '''chyba I. druhu'''). <math>\alpha</math> se přitom stanovuje jako malé, obvykle 0,05 neboa 0,01.nižší (tuto hodnotu zavedl do statistiky v roce 1925 [[Ronald Fisher]] <ref>{{Citace elektronického periodika

Doplněk k <math>\beta</math> se nazývá '''síla testu''' (hovoříme také o '''silofunkci'''), a jako dostatečná hodnota se zpravidla uvažuje 0,8 a vyšší:

Při testování obvykle postupujeme tak, že nejdříve formulujeme nulovou a alternativní hypotézu. Poté volíme hladinu významnosti <math>\alpha</math> (obvykle se volí <math>\alpha=0,05</math> neboa <math>\alpha=0,1</math>nižší). Nalezneme vhodné testovací kritérium a jeho pravděpodobnostní rozdělení při platnosti <math>H_0</math>. Dále vymezíme kritický obor s ohledem na formulaci hypotézy <math>H_1</math>. Vypočteme testovací kritérium <math>T</math> a určíme kritické hodnoty testovacího kritéria. Jestliže <math>T\in\mathbf{W}</math>, pak hypotézu <math>H_0</math> zamítáme a říkáme, že s pravděpodobností <math>1-\alpha</math> platí hypotéza <math>H_1</math>. Pokud <math>T\in\mathbf{V}</math>, pak hypotézu <math>H_1</math> považujeme za neprokázanou. V takové případě neprovádíme úsudek o platnosti <math>H_0</math>, nechceme-li se zabývat sílou testu.