Plovoucí koupaliště: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
otrs, upravit, + kat. |
kor. |
||
Řádek 1:
{{upravit}}
Plovárny na vodní hladině mají svou tradici v mnoha významných evropských, ale i amerických městech. Jsou v New Yorku, Berlíně, Vídni i v dalších metropolích. Lákají návštěvníky na přímý kontakt s říční hladinou a rekreaci v přeplněných v centrech měst. Plovoucí objekty nezatěžují nábřeží novou zástavbou, jsou mobilní a přizpůsobují se aktuálním potřebám využití. Doplňují městskou strukturu s ohledem na stávající vazby.▼
▲'''Plovárny na vodní hladině''' mají svou tradici v mnoha významných evropských, ale i amerických městech. Jsou v [[New
== Netradiční plovárny ==
Řádek 6 ⟶ 8:
Zatímco běžné lázeňské objekty jsou většinou umístěny na souši, je mnoho příkladů bazénů i jiných rekreačních objektů, které se nespokojí s tradičním založením na pevnině, ale různými způsoby vstupují přímo na vodní hladinu. Důvody pro to jsou různé - zvýšené soukromí ve větší vzdálenosti od veřejné pláže, přímé využití říční nebo mořské vody spolu s výhodami krytého prostoru, atraktivní výhledy na město z úrovně řeky, mobilita, flexibilita, atp.
Na sklonku 18. a v 19. století měla většina velkých evropských i amerických měst jeden či více takových plovoucích objektů
== Vývoj plovárenství v Evropě a USA ==
V polovině 18. století došlo na starém i novém kontinentu k rychlému šíření osvícenských myšlenek[3]. Dvě století po renesanci se člověk a jeho potřeby opět dostaly do středu zájmu. Koupel se z nutnosti vykonávané jednou za pár dní stávala společenskou aktivitou vyhledávanou nejchudšími vrstvami, měšťany i šlechtou. Přitom do té doby se i například angličtí šlechtici víc než koupelím oddávali každodennímu vrstvení parfémů, aby zakryli vzrůstající zápach. Až král Jiří III. zavedl koupel v moři jako zdravý a příjemný způsob trávení času, ale jen pro muže. Pro ženy koupel na veřejnosti nebyla považována za vhodnou[4]. Z rekreačního užívání vody se však postupem času stal rituál překračující hranice společenského postavení.
Ve Velké Británii se kolem roku 1730 poprvé objevil tzv. koupací stroj. Za pár šilinků si dámy pronajali speciální drožku se šatnovou kabinkou umístěnou za kočím. Kůň pak budku odtáhl do vody a dáma, už v plavkách, po schůdcích sestoupila do hlubší vody, kde mohla nerušeně plavat.
▲[[Soubor:První koupací stroj.jpg|300px]]
Zdrojem pohybu však nemusel být kůň. Existovaly i plovárny poháněné parním strojem, nezřídka doplněné o kolejnicový systém. Příkladem takové plovárny (již větších rozměrů) je koupací stroj krále Alfonsa XIII. ve španělském San Sebastianu. Bohatě zdobený objekt byl umístěn na dvou kolejích. Pohyb byl zajištěn lanem ze břehu[5].
[[Soubor:Koupací stroj krále Alfonsa.jpg|
Jiným způsobem jak se dostat přímo na vodní hladinu je využití plovoucího objektu. Z modifikovaných lodí se postupně vyvinuly pontonové plovárny. Obsahovaly zázemí se šatnami a prostor pro plavání. Voda byla říční.
[[Soubor:Lodě jako plovárny.jpg|
Plovoucí plovárny se na přelomu 18. a 19. století objevují takřka ve všech velkých městech. První svého druhu byla v roce 1761 plovárna na Seině Jean-Jacques Poitevina. Poitevin byl královský zmocněnec ve věcech hygieny. Jím navržené lázně sestávaly ze dvou propojených lodí, které obsahovaly 33 koupacích jednotek. Návštěvník si mohl vybrat mimo jiné mezi teplou a studenou sprchou. Prostor mezi loďmi fungoval jako improvizovaný bazén a sloužil jako rozšíření vnitřní plovárny[6].
[[Soubor:Plovoucí lázně na lodi.jpg|
V Liverpoolu byla roku 1816 otevřena lodi podobná plovárna s rezervoárem na vodu o rozměrech 24 x 8 metrů. Vzduchotěsné nádrže umístěné pod úrovní hladiny nadnášely stavbu a umožnily tak plynulý průtok vody otvory vepředu a vzadu trupu plovárny. Hloubka vody se měnila díky stoupající podlaze z 2,1 na 0,9 metru. Pokud si plavec přál, mohl vyplout mimo plovárnu bokem odvráceným od břehu[7].
Řádek 32:
Plovárny však velmi rychle opustily tvarosloví lodí a začaly přejímat zdobné prvky tehdy módních stylů. Jedním z nejkrásnějších dochovaných příkladů je plovárna Frauenbadi v Zurichu, určená pouze ženám. Byla postavena roku 1888 a je dodnes funkční a v dobrém stavu[8].
[[Soubor:Plovárna Frauenbadi v Zurichu.jpg|
Asi největší oblibě se těšily plovoucí lázně v Německu a Rakousku. V Hamburku se první lázně objevily roku 1793 na jezeře Alster. Například v roce 1810 je navštívilo 5172 lidí, ale z toho pouze 1,6% z prodaných lístků byly ženy[9]. Plovárny se proto stavěly s bazény rozdělenými podle pohlaví. Výjimečně se muži a ženy střídali v určité dny.
[[Soubor:Lázně v Hamburku.jpg|
Za jednu z nejkrásnějších byla považována Kohlova frankfurtská plovárna (1800)[10] s bohatě zdobenými místnostmi, obdiv však vzbuzovala i o 3 roky mladší berlínská plovárna Georga Adoplha Welpera[11]
[[Soubor:Kohlova frankfurtská plovárna.jpg|
Za zmínku stojí také plovárny ve Vídni. Roku 1902 zřídila vídeňská radnice 4 Městské plovárny na Dunaji. Plovoucí objekty dlouhé 60 metrů byly rozděleny na dvě části dle pohlaví. Hloubka vody byla 1,3m, u dětského bazénu 0,8m. Vstupné do 1.třídy stálo 70 haléřů a do 2. třídy pak 10 haléřů. Ručníky byly obsaženy v ceně.[12]
Ani Praha nezůstala pozadu. První plovárna vznikla v roce 1809 na popud Ernsta von Pfuel, a jednalo se pravděpodobně o 1. plovárnu tohoto typu v Rakousko-Uhersku. Pfuel byl velitelem francouzské legie císařské armády, později se stal pruským ministrem války a následně ministerským předsedou. Než se začal věnovat politice, zajímal se však o plavecký výcvik vojáků. První pražská plovárna byla tedy vojenská a byla umístěna u břehu pražského Františku[13].
[[Soubor:Plovárna na Františku.jpg|
Nedlouho na to byla na protějším břehu založena tzv. Občanská plovárna. Dochoval se pouze zděný klasicistní objekt pod Letnou z roku 1840. Samotná plovárna však byla umístěna na platformách přímo na řece a v objektu na břehu se skrývalo zázemí se šatnami. Po dlouhou dobu se plovárny na Vltavě těšily velkému zájmu Pražanů. Byla to například Mejzlíkárna v Podolí, kde se v roce 1911 natáčela němá groteska Rudi na záletech, nebo plovárna přezdívaná Špačkárna u Smíchovského železničního mostu, která byla v provozu až do roku 1960[14].
Řádek 52:
== Moderní koupaliště ==
Ve 20. století upadala plovoucí koupaliště v zapomnění. Často zchátralé objekty byly likvidovány. Na tomto stavu se podepsala i špatná kvalita říční vody, která obyvatele měst přestala lákat. Během posledních 20 letech jsme ale svědky nového trendu. V Paříži, Berlíně, New Yorku a například v Kodani vznikly moderní plovárny, které se těší stále větší oblibě. Soudobé technologie umožňují lepší filtraci vody a moderní architektonické řešení vytváří atraktivní veřejný prostor v centrech přelidněných metropolí.
V roce 2005 realizovali v Berlíně Wilk-Salinas Architekten plovoucí koupaliště jako konverze staré nákladní lodi. Platformy jsou propojeny lávkami. Na zimu se překrývají textilní membránou vypnutou na dřevěná žebra a v létě se celá konstrukce odstraní. Je to bazén s pláží v místě, kde by podobně velký zásah na břehu nebyl možný[15].
Řádek 116:
Autoři článku: Andrea Kubná, Ondřej Lipenský
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
[1] Pointevinova plovárna na Seině,1761; Le bains deligny, Paříž, 1785; Arensova plovárna, Berlín,1793; Kohlova plovárna, Frankfurt, 1800 ;Floating bath, Liverpool, 1816, Royal Waterloo bath, Londýn, 1819, Hudson and East river public baths, New York, 1870
Řádek 132 ⟶ 133:
[7] WILLIAMS, Caryl. Old Liverpool [online]. 2005 [cit. 2011-10-26]. The Floating Bath Liverpool. Dostupné z WWW: <http://www.old-liverpool.co.uk/FloatingBath.html>. [webová stránka]
[8]
[9]WILLICH, Anthony Florian Madinger. Domestic Encyclopedia Or A Dictionary Of Facts, And Useful Knowledge Vol1. United Kingdom, London : B. McMillan, 1802. 540 s. Dostupné z WWW: <http://books.google.com/books/about/The_domestic_encyclopaedia.html?id=VJ5bAAAAMAAJ>. [kniha]
| |||