Dorothea von Biron: Porovnání verzí

V letech 1811-1813 se Dorothee ze vztahu s Edmondem de Talleyrand-Périgord narodily tři děti  - Ludvík Napoleon (1811–1898) pozdější vévoda Zaháňský a z Valençay, Dorothea Charlotta Emily (1812–1814) a Alexandre Edmond pozdější vévoda de Dino (1813–1894). Roku 1820 přišla na svět Josephina Paulina (narozena 29.  prosince 1820 v Paříži, Paříž -zemřela 1890)  – jejímpodle otcemnepotvrzených spekulací byl pravděpodobnějejím otcem manželův strýc [[Charles Maurice de Talleyrand -Périgord]] – pozdější majitelka francouzského zámku [[Château de Rochecotte|Rochecotte]] v [[departement|departementu]] [[Indre-et-Loire]], který dostala darem od matky. Manželství s Edmondem de Talleyrand-Périgord, které vzniklo na základě kalkulu Dorotheiny matky a Edmondova strýce, ztroskotalo již v roce 1812, ačkoliv k formálnímu rozvodu došlo až v roce 1824. Edmond byl především voják, sukničkář, hazardní hráč, holdoval alkoholu a těžil ze jména svého strýce a také z jeho pokladny. Po rozchodu s Edmondem se Dorothea sblížila s o 39 let starším vévodou de Talleyrand a stala se jeho milenkoustálou společnicí. StaralaVedla se o jeho domácnost a doprovázela jej na diplomatických misích. Vedla takéByla jeho salonokouzlující partnerkou v salonu, který vedli na [[Vídeňský kongres|Vídeňském kongrese]] (1814-1815) i v letech 1831-1834, kdy byl francouzským velvyslancem u britského královského dvora v Londýně. DeVévoda Talleyrand ji po své smrti v roce 1838 učinil svou univerzální dědičkou. Dorothea se tak stala mimo jiné majitelkou zámku [[Château de Valençay|Valençay]].

AvšakDorothea nejeni během vévodaspolečného deživota Talleyrands vévodou bylTalleyrandem jejímprožila milencem.několik Prožila vícmilostných románků, z nichž se jí narodily dcery  - r. 1825 Antonine a r. 1827 Julie Zedmé. Byla obletována mnoha muži a její nejstarší sestra Kateřina Vilemína Zaháňská o ní mluvila jako o velké koketě a její okázalé flirtování často odsuzovala.

Dorothea odkoupila v  dražbě v  roce 1845 Zaháňské vévodství od Konstantina, syna své zemřelé sestry Paulíny. Přestěhovala se definitivně na zámek Zaháň, kde žila až do své smrti roku 1862. V Zaháni pobývala často pravděpodobně už od r. 1842. Zámek upravila, nechala přistavět další budovy, mj. nemocnici, která funguje dodnes. Zrekonstruovala zámecký park, kde na památku nejstarší sestry založila "Vilemíninu louku". Celému velkému a bohatému panství (130 budov, 1200 ha půdy) vládla sama. V Zaháni jsou dvě hrobky s ostatky členů vévodské rodiny. V jedné z nich jsou uloženi Vilemína Kateřina, Dorothea a její syn Ludvík Napoleon, kteří přestoupili na katolickou víru (ostatní členové rodiny byli protestantského vyznání). Dle závěti si Dorothea přála, aby její srdce bylo pohřbeno v kapli zámku Valencay, což se však nestalo.

Někteří autoři literatury faktu vyslovili hypotézu, že Dorothea von Biron, tehdy hraběnka de Talleyrand-Périgord, byla matkou české spisovatelky [[Božena Němcová|Boženy Němcové]]. Pro tuto hypotézu svědčí nejen vzhledová a&nbsp;do jisté míry i&nbsp;povahová podobnost možné matky s&nbsp;dcerou. Je znám také nezvykle dobrý vztah sestry Dorothey de Talleyrand-Périgord, Kateřiny vévodkyně ze Zaháně, na jejímž panství v&nbsp;[[Ratibořice (Česká Skalice)|Ratibořicích]] Němcová pod dívčím jménem Barbora Panklová vyrůstala, k Barboře i&nbsp;k&nbsp;jejím (adoptivním) rodičům, a&nbsp;naopak nepříliš dobrý vztah Barbory k&nbsp;matce Terezii Panklové. Dále je uváděn i&nbsp;tradovaný vyšší věk dívky Barbory, než by to odpovídalo jejímu běžně udávanému roku narození [[1820]]. Podle nového zdroje se ze známého vášnivého vztahu Dorothey de Talleyrand-Périgord a&nbsp;rakouského hraběte [[Karel Jan Clam-Martinic|Karla Jana Clam-Martinice]] (1792–1840) skutečně narodila nemanželská dcera. Stalo se tak ve [[Francie|francouzských]] lázních [[Bourbon-l´Archambault]] (které Dorothein strýc [[Charles Maurice de Talleyrand-Périgord]] pravidelně navštěvoval) v&nbsp;září 1816, již po rozchodu obou milenců (v&nbsp;březnu 1816). Dorothea neuznala toto nemanželské dítě oficiálně za vlastní a&nbsp;nechala je do matriky města zanést pod jménem Marie-Henriette Dessalles.<ref>WILLMS, Johannes. "Talleyrand: Virtuose der Macht", C.H. Beck, Mnichov 2011, str. 226. O&nbsp;dalších osudech dítěte se Willms nezmiňuje.</ref> Podle alternativních úvah byla dívka později dána do opatrování manželům Panklovým, služebníkům vévodkyně Kateřiny Zaháňské na ratibořickém panství. Na druhou stranu existují i&nbsp;argumenty proti spekulaci o&nbsp;původu Boženy Němcové (např. údajná podoba Boženy Němcové s&nbsp;její mladší sestrou z&nbsp;rodiny Panklových), takže mezi literárními vědci je doposud spíše odmítána.