[[Soubor:Dorothea von Biron aka Dorothée de Courlande.jpg|thumb|Dorothea von Biron]]
'''Dorothea von Biron''', poslední princezna kuronská, ( [[21. srpen|21. srpna]] [[1793]] na zámku [[Friedrichsfelde]] u [[Berlín]]a - [[19. září]] [[1862]]) v dnes polské, tehdy německé [[Zaháň|Zaháni]] ve [[Slezsko|Slezsku]]) se roku [[1817]] se stala vévodkyní de Dino (Dino je [[Kalábrie|kalábrijský]] ostrov), roku [[1838]] vévodkyní de [[Talleyrand]] a konečně roku [[1845]] [[Zaháňské knížectví|vévodkyní ze Zaháně]]. Ve francouzské literatuře ji najdeme pod jménem ''Dorothée de Courlandeje'' - tedy Dorothée Kuronská. Původ tohoto francouzského označení pochází od jejího legitimního otce [[Petr Biron|Petra Birona]], posledního vévody [[Kuronsko|Kuronského]]. Českému čtenáři ji připomeneme jako nejmladší sestru [[Kateřina Vilemína Zaháňská|Kateřiny Vilemíny Zaháňské]] - paní kněžny z novely'' [[Babička (novela)|BabičkyBabička]]'' [[Božena Němcová|Boženy Němcové]].
== Život ==
[[Soubor:Chateau Valencay 20050726.jpg|thumb|Zámek Valençay]]
Dorothea se narodila z mimomanželského vztahu říšské hraběnky Anny Charlotty Dorothey Kuronské, pocházející z kuronské šlechtické rodiny von Medem, a polského hraběte [[hrabě]]teAlexandr Batowski|Alexandra Batowského]] (1758–1841). Manžel její matky, [[Petr Biron]], [[Vévodství kuronské a zemgalské|vévoda Kuronský]], její narození legitimizoval a oficiálně ji přijal za dceru.
Dorothea vyrůstala u matky nejprve na zámku Friedrichsfelde, později v jejich berlínském paláci na [[Unter den Linden]] a na [[Duryňsko|duryňském]] zámku [[Löbichau]], který si její matka pořídila. V zimě matka s dcerou navštěvovaly na 2-3 měsíce [[Zaháň]], kde se po odchodu z Kuronska usídlil vévoda Kuronský se zbývajícími třemi dcerami Vilemínou, Paulinou a Johannou. Ač Dorothea znala svého fyzického otce, po určitou dobu vyrůstala v jeho blízkosti a i později se s ním několikrát setkala, za toho pravého otce vždy považovala a uváděla Petra Birona. Matka se o dceřinu výchovu se příliš nestarala, takže Dorothea v 7 letech byla téměř negramotná, hovořila směsicí francouzštiny, angličtiny a němčiny. O malou Dorotheu se začal starat až nový matčin milenec švédský generál [[Gustav Moritz Armfelt]]. Během několika dní ji naučil psát a číst a psát, najal pro ni řádné vychovatele a učitele. U dívky se projevilo mimořádné nadání pro matematiku, astronomii a stala se z ní vášnivá čtenářka. Vyrostla z ní vzdělaná žena s velkým literárním talentem, který se projevil nejen v její korespondenci, ale i v knize „Vzpomínky“.
V roce 1806, několik měsíců před tím, než v září 1806 vyhlásilo [[Prusko]] válku [[Napoleon Bonaparte|Napoleonovi I.]], odcestovala matka do [[Petrohrad]]u. Vývoj situace přiměl i Dorotheu, aby stejně jako mnoho jejích známých ze šlechtických kruhů opustila Berlín. Odcestovala do země, kterou dosud nikdy nenavštívila, kde však měla kořeny její rodina, do Kuronska. Nejprve se usadila na zámku Alt-Autz, kde žil její strýc - matčin bratr, později přesídlila do Mitavy (dnes místa v [[Lotyšsko|Lotyšsku]] - zámek [[Vecauce]] v městečku [[Auce]] a město [[Jelgava]]). Zde se setkala s pozdějším francouzským králem [[Ludvík XVIII.|Ludvíkem XVIII.]], který zdetaké pobývalsem nazavítal svémběhem útěkusvé dlouhé emigrace. V září [[1807]] se Dorothea von Biron vrátila do Berlína, ale našla Kuronský palác (po smrti Petra Birona jej dle závěti zdědila právě Dorotheaona) obsazený Francouzi, kteří jí uvolnili jen několik místností původně určených pro služebnictvo. Dorothea tak sdílela v Berlíně všeobecnévšeobecně panující protifrancouzskou náladu. Její matka se naopak s Francouzi přátelila. Tím si jednak získala nepřátele v berlínské společnosti, jednak tím prohloubila citové odcizení své dcery.
V dubnu 1808 přesídlila matka s dcerou na zámek [[Löbichau]], kde si dívka vymínila oddělené bydlení v nedalekém zámečku Tannenfeld, kde vedla vlastní nezávislou domácnost. V té době hledal bývalý Napoleonův ministr zahraničí [[Charles Maurice de Talleyrand-Périgord|vévoda de Talleyrand]] nevěstu pro svého synovce [[Edmond de Talleyrand-Périgord|Edmonda de Talleyrand-Périgord]], který se měl stát strýcovým jediným dědicem, a jeho volba padla na bohatou Dorotheu. Při kongresu evropských vladařů v [[Erfurt]]u poskytl Talleyrand, který se v té době Napoleonovi již politicky vzdaloval, na soukromé schůzce [[Rusko|ruskému]] [[car]]ovi [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandru I.]] užitečné informace a požadoval za to, aby se car cestou do Ruska zastavil v Löbichau a přimluvil se u [[vévodkyně]] Kuronské za sňatek Dorothey se v s tehdy dvaadvacetiletým Edmondem de Talleyrand-Périgord. Car se skutečně na zámku Löbichau zastavil a strávil tam 7 hodin. Edmond de Talleyrand-Périgord byl členem jeho doprovodu, stejně jako Dorothein skutečný otec hrabě Batowski, který pomáhal uskutečnit plány svatby mladých lidí, kteří si neměli co říci a do manželství vstupovali pod nátlakem okolí.
Po svatbě, jež se konala 22. dubna [[1809]] ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]], se šestnáctiletá Dorothea stala hraběnkou de Périgord a odcestovala do [[Paříž]]e. V Paříži se stala jednou z dvorních dam císařovny [[Joséphine de Beauharnais|Josefíny]]. Matka žila po většinu času v Paříži s ní.
Vévodkyně Kuronská také patřila k nejvýznamnějším osobnostem aristokratické společnosti, která se kolem roku 1800 scházela v [[Karlovy Vary|Karlových Varech]]. Do Karlových Varů přijela poprvé v roce 1790. Další lázeňské návštěvy příslušníků rodu Kuronských zaznamenaly karlovarské anály v letech 1791 - 1820. Bydleli často na Tržišti v domě u městského písaře Gerbera (dnes hotel Wolker) a také v protějším domě Pomerančovník ( dnes hotel Promenáda). V Karlových Varech se Dorothea v roce 1808 také prvně setkala s básníkem [[Johann Wolfgang von Goethe|Johannem Wolfgangem Goethem]]. Goethe si do deníku zapsal: " Vévodkyně Kuronská, vždy půvabná a s vybranou společností, paní von der Recke doprovázená Tiedgem a vše, co se k ní družilo, bylobyly příjemným středem tamějšího prostředí." Goethe se s Dorotheou a její sestrou setkal v Karlových Varech také v roce 1820. Vévodkyni připomíná zde postavený klasicistní altánek, který zde v roce 1791 nechal postavit pražský hrabě Christian Filip Clam-Gallas jako výraz obdivu a lásky k ní.
V letech 1811-1813 se jíDorothee ze vztahu s Edmondem de Talleyrand-Périgord narodily tři děti - Ludvík Napoleon (1811–1898) pozdější vévoda Zaháňský a z Valencay Valençay, Dorothea Charlotta Emily (1812–1814) a Alexandre Edmond pozdější vévoda de Dino (1813–1894). Roku 1820 přišla na svět Josephina Paulina (29. prosince 1820, Paříž - 1890) – jejím otcem byl s největší pravděpodobnostípravděpodobně strýc Charles Maurice de Talleyrand - pozdější majitelka francouzského zámku [[châteauChâteau de Rochecotte]] (v [[departement|departementu]] [[Indre-et-Loire)]], který dostala darem od matky. Manželství s Edmondem de Talleyrand-Périgord, které vzniklo na základě kalkulu Dorotheiny matky a Edmondova strýce, ztroskotalo již v roce 1812, ačkoliv k formálnímu rozvodu došlo až v roce 1824. Edmond byl především voják, sukničkář, hazardní hráč, holdoval alkoholu a těžil zze jména svého strýce a také z jeho pokladny. Po rozchodu s Edmondem se Dorothea sblížila s o 39 let starším Edmondovým strýcem vévodou de Talleyrand, staralaa stala se jeho milenkou. Starala se o jeho domácnost, a doprovázela jej na diplomatických misích. -Vedla vedlataké jeho francouzský salon na [[Vídeňský kongres|vídeňskémVídeňském kongrese]] (1814-1815), (i v letech 1831-1834, kdy byl v Londýněfrancouzským velvyslancem) au britského stalakrálovského sedvora jeho milenkouv Londýně. De Talleyrand ji po své smrti v roce 1838 učinil svou univerzální dědičkou. Dorothea se tak stala mimo jiné majitelkou zámku [[Valençay]]. Nejen vévoda de Talleyrand byl jejím milencem. Prožila víc románků, z nichž se narodily dcery - r. 1825 Antonine a r. 1827 Julie Zedmé. Byla obletována mnoha muži a její nejstarší sestra o ní mluvila jako o velké koketě a její okázalé flirtování často odsuzovala.
Avšak nejen vévoda de Talleyrand byl jejím milencem. Prožila víc románků, z nichž se narodily dcery - r. 1825 Antonine a r. 1827 Julie Zedmé. Byla obletována mnoha muži a její nejstarší sestra Kateřina Vilemína Zaháňská o ní mluvila jako o velké koketě a její okázalé flirtování často odsuzovala.
Dorothea odkoupila v dražbě v roce 1845 od Konstantina, syna své zemřelé sestry Pauliny, Zaháňské vévodství, přestěhovala se na zámek Zaháň, kde žila až do své smrti roku 1862 (v Zaháni pobývala pravděpodobně už od r.1842). Zámek upravila, nechala přistavět další budovy, mj. nemocnici (funguje dodnes). Zrekonstruovala zámecký park, kde na památku nejstarší sestry založila "Vilemíninu louku". Celému velkému a bohatému panství (130 budov, 1200 ha půdy) vládla sama. V Zaháni jsou dvě hrobky s ostatky členů vévodské rodiny. V jedné z nich jsou Vilemína Kateřina, Dorothea a její syn Ludvík, kteří přestoupily na katolickou víru (ostatní členové rodiny byli protestantského vyznání). Dle závěti si Dorothea přála, aby její srdce bylo pohřbeno v kapli zámku Valencay, což se nestalo. ▼
▲Dorothea odkoupila v dražbě v roce 1845 od Konstantina, syna své zemřelé sestry PaulinyPaulíny, Zaháňské vévodství, přestěhovala se na zámek Zaháň, kde žila až do své smrti roku 1862 . (v V Zaháni pobývala pravděpodobně už od r. 1842 ). Zámek upravila, nechala přistavět další budovy, mj. nemocnici , která (funguje dodnes ). Zrekonstruovala zámecký park, kde na památku nejstarší sestry založila "Vilemíninu louku". Celému velkému a bohatému panství (130 budov, 1200 ha půdy) vládla sama. V Zaháni jsou dvě hrobky s ostatky členů vévodské rodiny. V jedné z nich jsou uloženi Vilemína Kateřina, Dorothea a její syn Ludvík Napoleon, kteří přestoupilypřestoupili na katolickou víru (ostatní členové rodiny byli protestantského vyznání). Dle závěti si Dorothea přála, aby její srdce bylo pohřbeno v kapli zámku Valencay, což se však nestalo.
V roce 1845 udělil Dorothee pruský král [[Fridrich Vilém IV.]] titul vévodkyně Zaháňské. Francouzský císař [[Napoleon III.]] tento titul uznal ve Francii ve prospěch jejího syna Ludvíka Bonaparta. Existence dvojího titulu - francouzského "duc de Talleyrand" a pruského "Herzog zu Sagan" (Zaháň) - umožnila téměř o 100 let později vévodovi de Talleyrand zachovat postavení neutrální strany za 2. světové války. Na jeho francouzském zámku Château de Valençay se díky tomu během německé okupace podařilo ukrýt poklady z Louvre. ▼
▲V roce 1845 udělil Dorothee pruský král [[Fridrich Vilém IV.]] titul vévodkyně Zaháňské. Francouzský císař [[Napoleon III.]] tento titul uznal ve Francii ve prospěch jejího syna Ludvíka BonapartaNapoleona. Existence dvojího titulu - francouzského "''duc de Talleyrand "'' a pruského "''Herzog zu Sagan "'' (Zaháň) - umožnila téměř o 100 let později vévodovi de Talleyrand zachovat postavení neutrální strany za 2. světové války. Na jeho francouzském zámku Château de Valençay se díky tomu během německé okupace podařilo ukrýt poklady z Louvre.
Někteří autoři literatury faktu vyslovili hypotézu, že Dorothea byla matkou české spisovatelky [[Božena Němcová|Boženy Němcové]], která vyrůstala v [[Ratibořice (Česká Skalice)|Ratibořicích]], na panství Dorotheiny sestry [[Kateřina Vilemína Zaháňská|Kateřiny Vilemíny Zaháňské]]; ta měla k děvčeti neobvykle vlídný vztah. Na podporu hypotézy je uváděna i mimořádná podoba mezi oběma ženami. Otcem by měl být hrabě [[Karel Jan Clam-Martinic]] (1792–1840), se kterým Dorothea prožila skandální vášnivou aféru během Vídeňského kongresu. ▼
▲Někteří autoři literatury faktu vyslovili hypotézu, že Dorothea byla matkou české spisovatelky [[Božena Němcová|Boženy Němcové]], která vyrůstala v [[Ratibořice (Česká Skalice)|Ratibořicích]], na panství Dorotheiny sestry [[Kateřina Vilemína Zaháňská|Kateřiny Vilemíny Zaháňské]]; ta měla k děvčeti neobvykle vlídný vztah. Na podporu této hypotézy je uváděna i mimořádná podoba mezi oběma ženami. Otcem by měl být hrabě [[Karel Jan Clam-Martinic]] (1792–1840), se kterým Dorothea prožila skandální vášnivou aféru během Vídeňského kongresu.
== Bibliografie ==
|