Charles Maurice de Talleyrand-Périgord: Porovnání verzí

V průběhu [[revoluce]] od roku [[1789]] přešel Talleyrand od [[duchovenstvo|kléru]] k [[třetí stav|třetímu stavu]] a reprezentoval jej na zasedání generálních stavů i v nově se tvořícím Národním shromáždění. Byl politikem, jenž uznával nutnost reforem, což jej vzdalovalo od kléru. Jeho vztah k duchovenstvu se výrazně přiostřil, když se Talleyrand vyslovil pro znárodnění církevního majetku a výtěžek této akce chtěl použít k vyrovnání státních dluhů. V návrhu, který předložil, odůvodnil konfiskaci tím, že církev má majetek jen propůjčen k výkonu svého poslání, a ne jako osobní vlastnictví hodnostářů. Podle Talleyranda se tedy nejednalo o vyvlastnění. Roku [[1791]] složil přísahu na ústavu ve jménu kléru, čímž jej podřídil státu. Vzdal se pak funkce biskupa z Autun. [[Papež]] [[Pius VI.]] jej za jeho činnost ostře kritizoval, zbavil jej všech církevních úřadů a [[exkomunikace|exkomunikoval]] z církve. V předvečer hrůzovlády v roce [[1792]] opustil Talleyrand prozíravě Francii, když si za [[Danton]]ovy pomoci opatřil výjezdní povolení, oficiálně se svým již druhým diplomatickým posláním ve [[Velká Británie|Velké Británii]]. To mu později umožnilo hladký návrat, jelikož na něho nepadlo odium emigranta. Po nějakém čase byl z [[Anglie]] premiérem [[William Pitt (mladší)|Williamem Pittem mladším]] na nátlak francouzských protirepublikánských exulantů vyhoštěn. Uchýlil se do [[Spojené státy americké|USA]], kde se zabýval mj. bankovními a pozemkovými spekulacemi ve službách [[TheophilTheophile Cazenove|Theophila Cazenove]], usídleného ve [[Philadelphia|Philadelphii]], a stýkal se s tamějšími francouzskými emigranty. Teprve roku [[1796]] se vrátil do [[Francie]] přes severní Německo, kde krátce pobýval v [[Hansa|hansovním městě]] [[Hamburg|Hamburgu]]. Již v roce [[1797]] byl na přímluvu své tehdejší přítelkyně paní [[Germaine de Staël]] vládnoucím [[direktorium|direktoriem]] pod vedením [[Paul de Barras|Paula Barrase]] jmenován francouzským ministrem zahraničí jako nástupce [[Charles Delacroix|Charlese Delacroixe]], otce malíře [[Eugéne Delacroix]]e. ''Madame de Staël'' byla velmi zámožná manželka dlouholetého švédského velvyslance v Paříži, významná spisovatelka a vlivná dáma francouzské společnosti.