Abdulmalik: Porovnání verzí

'''Abdulmalik ibn Marván''' ([[646]], Mekka – 705, al - Sinnabra), arabský chalífa z rodu [[Umajjovci|Umajjovců]], vládnoucí v letech 685 – 705. Délka jeho vlády (na rozdíl od jeho předchůdců) mu umožnila upevnit moc v [[Chalífát|chalífátu]], přičemž došlo ke zklidnění vnitřních poměrů, k rozvoji hospodářství a kultury, čímž byly dány předpoklady k výrazné vojenské expanzi za jeho nástupců.

Narodil se v [[Mekka|Mecce]], ale většinu dětství prožil [[Medína|Medíně]]. Ve zdejších [[madrasa|madrasách]] získal na svou dobu velmi dobré vzdělání. V době vlády svého otce Marvána I. byl zasvěcen do vysoké politiky a stal se následníkem Umajovského rodu, přímá linie Umajjovců tak přišla o následnictví z důvodu nezletilosti synů Jazída I. v době Marvánovy smrti.

Při svém nástupu k moci roku [[685]] byl v nezáviděníhodné situaci. Loajální k němu byla pouze část [[Sýrie]] a nepřátelé se objevovali na všech světových stranách. Na severu se vzbouřil kmen Kajs a do země navíc vpadli Byzantinci. Na východě v Iráku a Iránu se proti Abdulmalikovi (naštěstí pro něj i proti stálému odpůrci Umajjovců Abdulláhovi ibn az-Zubajr) postavili nově konvertovaní Peršané, kteří brali víru fanatičtěji než samotní Arabové; vedl je Muchtár ibn Abi Ubajd. Na jihu v oblasti Hidžázu byl stále pánem/vzdorochalífou starý Abdulláh ibn az-Zubajr. Jedinou provincií oddanou Abdulmalikovi zůstal Egypt.

Největším problémem pro Abdulmalika byli Kajsovci, které podporoval byzantský císař JustiniánJ[[ustinián II]]. Chalífa s ním nakonec musel uzavřít mír a na několik let platit tribut. Sýrii na víc zasáhla vlna neúrody a následného hladomoru. Naštěstí byla vojska Ibn az-Zubajrova zaměstnána bojem s Muchtárovými povstalci. Roku [[687]] byl však Muchtár poražen a zabit a Ibn az-Zubajrova pozice však nezesílila, protože v oblasti byli ještě aktivní cháridžité, v této době velmi militantní a radikální třetí odnož Islámu (vedle [[sunna|sunny]] a ší´i).

Až na podzim roku [[691]] uskutečnil Abdulmalik výpravu do [[Iráku]] a po úspěšné bitvě u Tikrítu se mu podařilo z oblasti vytlačit Ibn az-Zubajrova vojska. Poté vyslal svá vojska do Hidžázu, kde byla roku [[691]] dobyta Medína a rok na to po dlouhém obléhání i Mekka. Abdulláh ibn az-Zubajr padl se svými věrnými při bojích v okolí Ka´aby. Jednota říše tak byla obnovena.

V letech [[692]] – [[698]] pak pokračovala válka s cháridžity v Iráku a v Iránu. Jejich bojůvky byly nakonec poraženy, stejně jako poslední povstání na hranicích Chorásánu (dnešní Afghnánistán). Uvnitř chalífátu tak zavládl mír.