'''Bohuslav Partyk''' (7. července 1911, [[Horní Bradlo]] – 12. září 1990, [[Bratislava]]) byl ekonom, profesor [[Ekonomická univerzita v Bratislave|Vysoké školy ekonomické v Bratislavě]].
Pocházel z chudobné sklářské rodiny (jeho otec i děd byli skláři v místní sklářské manufaktuře v obci Horní Bradlo). Po skončení obecníobecné školy v Bradle a Trhové Kamenici pokračoval ve studiu na Obchodní akademii v Chrudimi. Po jejím absolvování krátce pracoval ve sklárně v rodné obci. Později studoval na Vysoké škole obchodní v Praze (dnes [[Vysoká škola ekonomická v Praze]]) směr zaměřený na učitelství odborných ekonomických předmětů a pracoval jako účetní u firmy Philips v Praze. V roce 1938 nastoupil jako profesor na Obchodní akademii Tomáše Bati ve Zlíně. Zde učil až do roku 1950. V letech 1948 - 1951 působil také na Vysoké škole sociální v Brně resp. v Praze. V roce 1950 nastoupil jako externízastupující docent přednášející na Vysokou školu ekonomickouhospodářských věd (později Vysoká škola ekonomická, dnes Ekonomická univerzita) v Bratislavě, od 1.9.1951 pak jako interní učitel. Na VŠE působil jako docent, později profesor až do odchodu do důchodu v roce 1986. Zastával různé pedagogické a řídící funkce, v letech 1952 - 1963 byl vedoucím Katedry účetní evidence (později přejmenované na Katedru evidence), prorektorem VŠE a v letech 1969 - 1974 ředitelem Výzkumného výpočtového centra VŠE . V průběhu své mnohaleté praxe publikoval několik desítek odborných publikací a celostátních učebnic pro střední a vysoké ekonomické školy. Od poloviny čtyřicátých let se podílel na návrzích ekonomických reforem v Československu, kde uplatnil své znalosti zejména ze systému řízení Baťových podniků (Soustava podnikového hospodářství, která nebyla realizovaná a byla zaměněna direktivním řízením), dále v polovině šedesátých let „Zdokonalená soustava řízení“. Za podíl na této koncepci byl v květnu 1968 oceněn prezidentem Ludvíkem Svobodou státním vyznamenáním „Za zásluhy o výstavbu“. Bohužel, pozdější okupace Československa nahrála do karet opět zastáncům direktivního řízení. I poté se však nadále věnoval odborné vědecké a pedagogické činnosti a stal se neúnavným propagátorem modernější koncepce řízení ekonomiky, zejména využití prostředků výpočetní techniky, jak se tehdy oficiálně říkalo informatice. Až v druhé polovině 80. let se jeho myšlenky dočkaly renesance a uznání. Byl také dlouholetým členem redakční rady celostátního časopisu Účetnictví - Účtovníctvo (SNTL/Alfa). Kromě tisíců studentů vychoval i několik desítek aspirantů a postgraduálních studentů. Své celoživotní dílo zakončil v roce 1987 vydáním poslední celostátní učebnice Rozbory hospodářské činnosti (vedoucí autorského kolektivu).
