Narodil se v domě markýze z Bercy, kde byl jeho otec správcem. S markýzovou podporou získal dobé vzdělání, pracoval jako písař, tajmeníktajemník poslance a od roku 1790 jako novinář. V srpnu 1792 se účastnil útoku na Tuilerie, byl zvolen členem Generální rady a jednatelem pařířské komuny. V říjnu byl za (bývalý) departement Seine-et-Oise zvolen do [[Konvent]]u, kde se připojil k "Hoře" (''Montagnards'') a hlasoval pro popravu krále [[Ludvík XVI.|Ludvíka XVI.]] V roce 1793 se podílel na potlačení povstání ve [[Vendée]] a na pádu [[Girondisté|girondistů]]. Konvent ho vyslal do departementu [[Gironde (departement)|Gironde]] a v [[Bordeaux]] nastolil Tallien revoluční teror. Bezohledně dával popravovat uprchlé girondisty, ale i falešně obviněné, a z jejich majetku a z úplatků za propuštění se velmi obohatil. Ve vězení se setkal s markýzou de Fontenay (Terezií Cabarrus), zamiloval se do ní a dal ji propustit. Terezie ho přemluvila, aby s ukrutnostmi skončil a roku 1794 Tallien skutečně rozpustil Jakobínský klub i revoluční tribunál. Za to se musel odpovídat [[Maxmilián Robespierre|Robespierrovi]], byl vylučen z Jakobínského klubu a Terezie byla uvězněna.<ref name="ota">''Ottův slovník naučný'', heslo Tallien.</ref>
27. června 1794 (9. Thermidoru) se Tallien ze strachu o život připojil k Robespierrovým odpůrcům a nato byl zvolen do Výboru pro veřejné blaho. V prosinci se oženil s Terezií, která ho však brzy opustila a 1802 se s ním rozvedla. V březnu 1795 byl odvelen k západní armádě, kde ustavoval stanné soudy proti roajalistům. Po porážce povstání byl zvolen do Rady pěti set a 9. března 1796 byl spolu s Barrasem svědkem při svatbě [[Napoleon Bonaparte|Napoleona Bonaparte]] s Josefinou. Postupně však ztrácel vliv a roku 1798 nebyl znovu zvolen. Doprovázel Napoleona na tažení do Egypta a krátce působil jako konzul v Alicante. Zemřel v bídě a zapomenut roku 1820 v Paříži.<ref name="ota" />
