Verze z 21. 7. 2012, 14:02 editovat Jj14 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 88 592 editací m typo ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 21. 7. 2012, 14:10 editovat zrušit editaci Jj14 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 88 592 editací m →‎The Army Air Force Band 1942-1944 Přejít na další porovnání →
Řádek 49: === The Army Air Force Band 1942-1944 === [[Image:GlennMillerBustBedford.JPG\|right\|thumb\|[[Busta]] v Bedfordu, kde Miller hrál během [[Druhá světová válka\|2. světové války]].]] V roce 1942, na vrcholu své civilní kariéry se rozhodl, že by mohl lépe sloužit těm, kteří nosí uniformy tak, že se ~~přihlasil~~přihlásil do služeb [[Armáda USA\|americké armády]]. Ve věku 38 let byl příliš starý na to, aby byl povolán k vojenské službě a tak nejdříve pracoval jako dobrovolník pro [[Námořnictvo USA]], ale řekli mu, že jeho služby nepotřebují. [Simon 309-310] Poté v srpnu [[1942]] napsal brigádnímu generálovi Charlesu Youngovi. Přesvědčoval [[Letectvo Spojených států amerických\|americké válečné letectvo]], aby jej přijalo a mohl tak jeho vlastními slovy " dostat na starost modernizovaný armádní band." [Simon 312] Když byl do armády přijat, jeho civilní orchestr sehrál svůj poslední [[koncert]] v Passaicu v [[New Jersey]] [[27. září]] [[1942]].<ref name=millerhistory /> Zpočátku sloužil jako [[důstojník]]-asistent zvláštních služeb v Jihovýchodním výcvikovém centru letectva na letecké základně Maxwell v [[Alabama\|alabamském]] [[Montgomery (Alabamama)\|Motcomery]]. Hrál na trombón u Rhythmaires, patnáctičlenné taneční skupině jak v Mongtomery tak v armádních klubech a rekreačních sálech v Maxwellu. Objevil se také na rádiové stanici WAPI v alabamském Birminghamu a rádiu WSFA v Montgomery při propagaci ~~činnmosti~~činnosti civilistek pracujících jako letečtí mechanici, které byly zaměstnány v Maxwellu. V červenci 1943 dostal v New Yorku svůj pravidelný pořad v rádiu, jehož úspěchy u rekrutů vedly k povolení, aby sestavil svůj padesátičlenný Orchestr armádního letectva (Army Air Force Band, AAF) a společnému odletu do [[Anglie]] v létě [[1944]], kde sehrál 800 představení.<ref>[http://aupress.au.af.mil/Books/Benton/Benton.pdf Benton, Jeffrey C. (1999). ''They Served Here: Thirty-Three Maxwell Men''], "Glenn Miller", pp.37-38. Air University Press.</ref> Zpočátku sestavil velkou pochodovou kapelu, která měla být srdcem sítě vojenských orchestrů, ale jeho pokusy o modernizaci vojenské hudby se setkaly s odporem tradičně smýšlejících [[důstojník]]ů z povolání. Jedním příkladem je jeho aranžmá "St. Louis Blues March", které zkombinovalo [[blues]] a [[jazz]] s tradičním [[Vojenský pochod\|vojenským pochodem]]. Bylo nahráno [[29. říjen\|29. října]] [[1943]] ve studiu Victor studios v New Yorku.<ref name=bestof>Miller, Glenn, ''The Best of Glenn Miller and the Army Air Force Band'', RCA, 1987.</ref> Jeho ohromující inovace a jeho adaptace Sousových pochodů pro orchestr AAF podnítily časopis [[Time]], aby napsal, že tradicionalisty vojenské hudby naplnil hořkostí a znesvětil krále pochodů Johna Philipa Sousu. Časopis jej také kritizoval za to, že vnesl do disciplinovaných kadencí vojenské hudby ležérní radost a napsal, že armáda 'namísto chodidly hýbe svými boky.'"<ref name=stripes>[http://www.ftmeade.army.mil/museum/Archive_Stars_Part%201.html War Two: The Stars Wore Stripes]</ref> Ještě před Millerovou smrtí se však názor na něj změnil. Generál Jimmy Doolittle<ref>http://www.centennialofflight.gov/essay/Explorers_Record_Setters_and_Daredevils/doolittle/EX18.htm</ref> řekl: “[...]vedle dopisu z domova byla tato organizace nejlepším budovatelem morálky v European Theater of Operations.”<ref name="autogenerated1">http://www.airmenofnote.com/history/Introduction.htm</ref>

Glenn Miller: Porovnání verzí