Hans Kelsen: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Luckas-bot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (Robot: Přidávám be:Ганс Кельзен
odk
Řádek 12:
Ve svém díle se Hans Kelsen inspiroval zejména trasnscendentální filozofií [[Immanuel Kant|Immanuela Kanta]], v interpretaci marburské školy (zejména [[Hermann Cohen|Hermanna Cohena]]). To se projevuje především ve striktním požadavku na oddělení práva od jiných věd a v důsledném uplatňování normativních metod zkoumání práva. [[Immanuel Kant|Kant]] inspiroval Kelsena pouze ve filozofické rovině, nikoli v rovině právně-teoretické (Kant byl zastáncem [[Přirozené právo|přirozeného práva]]). Myšlenkovými předchůdci Hanse Kelsena v [[Teorie práva|právní teorii]] byli spíše [[Jeremy Bentham]] a [[John Austin]] a jejich [[rozkazní teorie]]. Sám Kelsen se označoval za žáka německého právníka a státovědce [[Georg Jellinek|Georga Jellinka]].
 
Kelsen významně ovlivnil řadu zejména britských právníků, mimo jiné [[H. L. A. Hart]]a a [[Joseph Raz|J. Raze]], z českých autorů brněnského F.[[František Weyr (právník)|Františka Weyra]]. Kelsenovým kolegou, ale výslovným protivníkem byl naopak německý právní teoretik absolutní svrchovanosti státu [[Carl Schmitt]].
 
{{citát|Suverenita je problematický pojem, z něhož nelze získat nic víc, než co jsme do jeho definice účelově vložili.|H. Kelsen, ''Peace through law'', 1944.}}
 
=== Teorie práva a státověda ===
V [[ústavní právo|ústavním právu]] se Kelsen pokládá za tvůrce evropského modelu [[Ústavní soud|ústavního soudu]] jako nejvyššího ochránce demokracie. Tento model, odlišný od ústavního soudnictví v [[Spojené státy americké|USA]], převzala řada dalších zemí (od roku 1921 i [[Česko|Česká republikaČeskoslovensko]]).
 
V oblasti '''teorie práva''' se Hans Kelsen proslavil asi nejvíce. Vytvořil nový právně-teoretický směr, označovaný jako [[ryzí nauka právní]]. Základem této teorie je přísné oddělení [[Právo|práva]] a [[Morálka|morálky]]. Právo je podle něj vnitřně souladný, hierarchicky uspořádaný systém norem. Hierarchie právního řádu spočívá v tom, že nižší normy (např. vyhlášky) musí být v souladu s vyššími normami (např. zákony, [[ústava]]). Pyramidální struktura právního řádu je dnes všeobecně přijímána.