Kniha Kazatel: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Obsah knihy: Přeformulování obsahu knihy |
m Prohození pořadí kapitol |
||
Řádek 6:
V hebrejštině se kniha jmenuje {{Cizojazyčně|he|קהלת}} (Kohelet)<ref name="EncB">Kolektiv. ''Encyklopedie Bible . I. svazek A - L.'' 1. vyd. Bratislava: Gemini, 1992. s 303. ISBN 80-85265-31-1</ref>, protože takto je v knize autor označován. V překladech je toto jméno někdy ponecháváno, jindy překládáno. Výraz ''kohelet'' je gramaticky aktivní ženské participium ''kalu'' slovesa ''k-h-l'' (קהל) a snad označuje toho, kdo svolává shromáždění či kdo hovoří ke shromáždění. Proto je v [[latina|latinské]] [[Vulgáta|Vulgátě]] nazýván {{Cizojazyčně|la|''concionator''}}, v [[řečtina|řecké]] [[Septuaginta|Septuagintě]] {{Cizojazyčně|el|Ἐκκλησιαστής}} (a z toho např. i v latině či angličtině aj. ''Ecclesiastes''). Slovem „kazatel“ se toto slovo začalo překládat v době německé reformace ([[němčina|něm.]] ''{{Cizojazyčně|de|Prediger}}'').
Židovská tradice vysvětluje pojem označení kohelet jako označení autora (krále [[
Jistou nesnáz představuje ženský tvar participia, který však označuje buď úřad, nebo eminenci tohoto člověka (na způsob "kazatel par excellence"). Je důležité nezaměňovat knihu Kazatel (''Ecclesiastes'') s knihou [[Sírachovec|Sírachovcovou]], která se často označuje jako ''Ecclesiasticus''.
==
Autor sám sebe prezentuje jako velmi bohatého krále v Jeruzalémě, syna krále [[David]]a. Proto jej tradice ztotožňuje s Daviovým synem [[Šalomoun]]em. Jelikož však hebrejský výraz ''ben'' může označovat i obecně "potomka", nejen "syna", lze se setkat i s jinými identifikacemi. Tato identifikace je však autorovým literárním konstruktem. Autor se staví do role bohatého, mocného a moudrého jeruzalémského krále a z této pozice přednáší své úvahy o smyslu života. ▼
Základní otázkou, kterou autor ve svých úvahách řeší, je smysl lidské činnosti (עמל, ''amal'', "namáhání se"). Autor prochází jedlitlivé činnosti, kterými se člověk zabývá a v nichž spatřuje často smysl svého života - bohatství, jídlo a pití, usilovná práce (workoholismus), moudrost a vzdělání apod. -, hodnotí je a dochází k závěru, že všechny jsou "marnost" (הבל, ''havel'') a honba za větrem (רעות רוח, ''reút rúach''). Tato zdánlivá skepse je vyjádřena též na začátku i na konci větou "pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí" 1,2; 12,8). Velký význam má pro autora realita smrti, která znamená konec lidské existence, neboť právě ta relativizuje všechnu lidskou činnost a její hodnotu. Tato "omezenost" člověka a jeho provázanost s životem nyní a zde je vyjádřena také velmi často opakovaným souslovím "pod sluncem" (תחת השמש, ''tachat haššemeš''). Řešením pro autora je "jíst, pít a užívat dobrého" z toho, co člověk svou namáhavou prací získá. Jelikož však ani to není samozřejmost, nýbrž "Boží dar", má za to být vděčný Bohu a mít před ním respekt ("bát se ho"). Právě pro své zdůrazňování smrti a v důsledku toho i relativní hodnoty veškeré lidské činnosti ("marnosti", "pomíjivosti") bývá Kazatel označován za pesimistickou knihu, i když by mu spíše přináleželo onačení "realistická kniha". ▼
Skutečnou dobu vzniku knihy ani jejího autora nelze přesně určit. Vznikla pravděpodobně koncem [[3. století př. n. l.]], možná o něco dříve. Asi o sto let mladší je nejstarší dochovaný zlomek jejího rukopisu, nalezený v [[Kumrán]]u. Na tuto dobu ukazuje i značně pozdní povaha hebrejštiny, kterou autor používá, a snad i tematické propojení s řeckou [[filosofie|filsofií]].▼
Autorovy úvahy se velmi přibližují antické filosofii, zvláště je srovnáván s [[Aristoteles|Aristotelem]], [[stoa|stoiky]], [[Hérakleitos|Hérakleitem]] a [[Epikuros|Epikurem]], i když snad nejblíže je stoikům. Jeho spis je filosofický v tom smyslu, že je plodem rozumové úvahy nad pozorovanou životní realitou. Stejně jako mnoho jeho latinských a řeckých protějšků i autor knihy Kazatel se soustřeďuje na smysl lidského života a na to, co člověka učiní skutečně šťastným a pro co má smysl žít. I autorovo pojetí boha se značně podobá stoické Prozřetelnosti.▼
== Struktura knihy ==
Řádek 20:
Kniha je rozdělena do celkem 12 kapitol a nevykazuje žádnou zvláštní strukturu. Po nadpisu (1,1: ''Slova Kazatele, Davidova syna, krále v Jeruzalémě'') následuje řada krátkých úvah. Jejich přesný počet záleží na úhlu pohledu čtenáře a rozdělení jednotlivých úvah, pohybuje se přibližně mezi 40 a 50. Kniha je uzavřena epilogem (12,9-14).
==
▲Základní otázkou, kterou autor ve svých úvahách řeší, je smysl lidské činnosti (עמל, ''amal'', "namáhání se"). Autor prochází jedlitlivé činnosti, kterými se člověk zabývá a v nichž spatřuje často smysl svého života - bohatství, jídlo a pití, usilovná práce (workoholismus), moudrost a vzdělání apod. -, hodnotí je a dochází k závěru, že všechny jsou "marnost" (הבל, ''havel'') a honba za větrem (רעות רוח, ''reút rúach''). Tato zdánlivá skepse je vyjádřena též na začátku i na konci větou "pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí" 1,2; 12,8). Velký význam má pro autora realita smrti, která znamená konec lidské existence, neboť právě ta relativizuje všechnu lidskou činnost a její hodnotu. Tato "omezenost" člověka a jeho provázanost s životem nyní a zde je vyjádřena také velmi často opakovaným souslovím "pod sluncem" (תחת השמש, ''tachat haššemeš''). Řešením pro autora je "jíst, pít a užívat dobrého" z toho, co člověk svou namáhavou prací získá. Jelikož však ani to není samozřejmost, nýbrž "Boží dar", má za to být vděčný Bohu a mít před ním respekt ("bát se ho"). Právě pro své zdůrazňování smrti a v důsledku toho i relativní hodnoty veškeré lidské činnosti ("marnosti", "pomíjivosti") bývá Kazatel označován za pesimistickou knihu, i když by mu spíše přináleželo onačení "realistická kniha".
▲Autorovy úvahy se velmi přibližují antické filosofii, zvláště je srovnáván s [[Aristoteles|Aristotelem]], [[stoa|stoiky]], [[Hérakleitos|Hérakleitem]] a [[Epikuros|Epikurem]], i když snad nejblíže je stoikům. Jeho spis je filosofický v tom smyslu, že je plodem rozumové úvahy nad pozorovanou životní realitou. Stejně jako mnoho jeho latinských a řeckých protějšků i autor knihy Kazatel se soustřeďuje na smysl lidského života a na to, co člověka učiní skutečně šťastným a pro co má smysl žít. I autorovo pojetí boha se značně podobá stoické Prozřetelnosti.
▲Autor sám sebe prezentuje jako velmi bohatého krále v Jeruzalémě, syna krále [[David]]a. Proto jej tradice ztotožňuje s Daviovým synem [[Šalomoun]]em. Jelikož však hebrejský výraz ''ben'' může označovat i obecně "potomka", nejen "syna", lze se setkat i s jinými identifikacemi. Tato identifikace je však autorovým literárním konstruktem. Autor se staví do role bohatého, mocného a moudrého jeruzalémského krále a z této pozice přednáší své úvahy o smyslu života.
▲Skutečnou dobu vzniku knihy ani jejího autora nelze přesně určit. Vznikla pravděpodobně koncem [[3. století př. n. l.]], možná o něco dříve. Asi o sto let mladší je nejstarší dochovaný zlomek jejího rukopisu, nalezený v [[Kumrán]]u. Na tuto dobu ukazuje i značně pozdní povaha hebrejštiny, kterou autor používá, a snad i tematické propojení s řeckou [[filosofie|filsofií]].
== Reference==
| |||