Dorothea von Biron: Porovnání verzí

Dorothea se narodila z mimomanželského vztahu říšské hraběnky Anny Charlotty Dorothey Kuronské, pocházející z kuronské šlechtické rodiny von Medem, a polského [[hrabě]]te Alexandra Batowského (1758–1841). Manžel její matky, [[Petr Biron]], [[Vévodství kuronské a zemgalské|vévoda Kuronský]], její narození legitimizoval a oficiálně ji přijal za dceru.

Dorothea vyrůstala u matky nejprve na zámku Friedrichsfelde, později v jejich berlínském paláci na [[Unter den Linden]] a na [[Duryňsko|duryňském]] zámku [[Löbichau]], který si její matka pořídila. V zimě matka s dcerou navštěvovaly na 2-3 měsíce [[Zaháň]], kde se po odchodu z Kuronska usídlil vévoda Kuronský se zbývajícími třemi dcerami Vilemínou, Paulinou a Johannou. Ač Dorothea znala svého otce, po určitou dobu vyrůstala v jeho blízkosti a i později se s ním několikrát setkala, za toho pravého vždy považovala a uváděla Petra Birona. Matka se o dceřinu výchovu se příliš nestarala, takže Dorothea v 7 letech byla téměř negramotná, hovořila směsicí francouzštiny, angličtiny a němčiny. O malou Dorotheu se začal starat až nový matčin milenec švédský generál [[Gustav Moritz Armfelt]]. Během několika dní ji naučil číst a psát, najal pro ni řádné vychovatele a učitele. U dívky se projevilo mimořádné nadání pro matematiku, astronomii a stala se z ní vášnivá čtenářka. Vyrostla z ní vzdělaná žena s velkým literárním talentem, který se projevil nejen v její korespondenci, ale i v knize "Vzpomínky"„Vzpomínky“.

V dubnu 1808 přesídlila matka s dcerou na zámek [[Löbichau]], kde si dívka vymínila oddělené bydlení v nedalekém zámečku Tannenfeld, kde vedla vlastní nezávislou domácnost. V té době hledal bývalý Napoleonův ministr zahraničí [[Charles Maurice de Talleyrand-Périgord|vévoda de Talleyrand]] nevěstu pro svého synovce Edmonda de Talleyrand-Périgord, který se měl stát strýcovým jediným dědicem a jeho volba padla na bohatou Dorotheu. Při kongresu evropských vladařů v [[Erfurt]]u poskytl Talleyrand, který se v té době Napoleonovi již vzdaloval, na soukromé schůzce [[Rusko|ruskému]] [[car]]ovi [[Alexandr I. Pavlovič|Alexandru I.]] užitečné informace a požadoval za to, aby se car cestou do Ruska zastavil v Löbichau a přimluvil se u [[vévodkyně]] Kuronské za sňatek Dorothey se v té dobětehdy dvaadvacetiletým Edmondem de Talleyrand-Périgord. Car se skutečně na zámku Löbichau zastavil a strávil tam 7 hodin. Edmond de Talleyrand-Périgord byl členem jeho doprovodu, stejně jako Dorothein otec hrabě Batowski, který pomáhal uskutečnit plány svatby mladých lidí, kteří si neměli co říci a do manželství vstupovali pod nátlakem okolí.

V letech 1811 - 1813 se jí ze vztahu s Edmondem de Talleyrand-Périgord narodily tři děti - Ludvík Napoleon (1811–1898) pozdější vévoda Zaháňský a z Valencay, Dorothea Charlotta Emily (1812–1814) a Alexandre Edmond vévoda de Dino (1813–1894). Roku 1820 přišla na svět Josephina Paulina (29. prosince 1820, Paříž - 1890) – jejím otcem byl s největší pravděpodobností strýc Charles Maurice de Talleyrand - pozdější majitelka francouzského zámku [[château de Rochecotte]] (Indre-et-Loire), který dostala darem od matky. Manželství, které vzniklo na základě kalkulu Dorotheiny matky a Edmondova strýce, ztroskotalo již v roce 1812, ačkoliv k formálnímu rozvodu došlo až v roce 1824. Edmond byl především voják, sukničkář, hazardní hráč, holdoval alkoholu a těžil z jména svého strýce a také z jeho pokladny. Po rozchodu s Edmondem se Dorothea sblížila s o 39 let starším Edmondovým strýcem vévodou de Talleyrand, starala se o domácnost, doprovázela jej na diplomatických misích - vedla jeho francouzský salon na [[Vídeňský kongres|vídeňském kongrese]] (1814-1815), (1831-1834 byl v Londýně velvyslancem) a stala se jeho milenkou. De Talleyrand ji po své smrti v roce 1838 učinil svou univerzální dědičkou. Dorothea se tak stala mimo jiné majitelkou zámku [[Valençay]]. Nejen vévoda de Talleyrand byl jejím milencem. Prožila víc románků, z nichž se narodily dcery - r. 1825 Antonine a r. 1827 Julie Zedmé. Byla obletována mnoha muži a její nejstarší sestra o ní mluvila jako o velké koketě a její okázalé flirtování často odsuzovala.

Dorothea odkoupila v dražbě v roce 1845 od Konstantina, syna své zemřelé sestry Pauliny, Zaháňské vévodství, přestěhovala se na zámek Zaháň, kde žila až do své smrti roku 1862 (v Zaháni pobývala pravděpodobně už od r.1842). Zámek upravila, nechala přistavět další budovy, mj. nemocnici (funguje dodnes). Zrekonstruovala zámecký park, kde na památku nejstarší sestry založila "Vilemíninu louku". Celému velkému a bohatému panství (130 budov, 1200 ha půdy) vládla sama. V Zaháni jsou dvě hrobky s ostatky členů vévodské rodiny. V jedné z nich jsou Vilemína Kateřina, Dorothea a její syn Ludvík, kteří přestoupily na katolickou víru (ostatní členové rodiny byli protestantského vyznání). Dle závěti si Dorothea přála, aby její srdce bylo pohřbeno v kapli zámku Valencay, což se nestalo.