Dorothea von Biron: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.1) (Robot: Přidávám it:Dorotea di Curlandia |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 21:
Vévodkyně Kuronská také patřila k nejvýznamnějším osobnostem aristokratické společnosti, která se kolem roku 1800 scházela v Karlových Varech.Do Karlových Varů přijela poprvé v roce 1790.Další lázeňské návštěvy Kuronských zaznamenaly karlovarské anály v letech 1791 - 1820.Bydleli často na Tržišti v domě u městského písaře Gerbera (dnes hotel Wolker) a také v protějším domě Pomerančovník ( dnes hotel Promenáda). V Karlových Varech se Dorothea v roce 1808 také prvně setkala s básníkem Goethem.Goethe si do deníku zapsal: " Vévodkyně Kuronská, vždy půvabná a s vybranou společností, paní von der Recke doprovázená Tiedgem a vše, co se k ní družilo, bylo příjemným středem tamějšího prostředí." Goethe se s Dorotheou a její sestrou setkal v Karlových Varech také v roce 1820. Vévodkyni připomíná zde postavený klasicistní altánek, který zde v roce 1791 nechal postavit pražský hrabě Christian Filip Clam-Gallas jako výraz obdivu a lásky k ní.
V letech 1811 - 1813 se jí ze vztahu s Edmondem de Talleyrand-Périgord narodily tři děti - Ludvík Napoleon (1811–1898) pozdější vévoda Zaháňský a z Valencay, Dorothea Charlotta Emily (1812–1814) a Alexandre Edmond vévoda de Dino (1813–1894). Roku 1820 přišla na svět Josephina Paulina (29. prosince 1820, Paříž - 1890) – jejím otcem byl s největší pravděpodobností strýc Charles Maurice de Talleyrand - pozdější majitelka francouzského zámku [[château de Rochecotte]] (Indre-et-Loire), který dostala darem od matky. Manželství, které vzniklo na základě kalkulu Dorotheiny matky a Edmondova strýce, ztroskotalo již v roce 1812, ačkoliv k formálnímu rozvodu došlo až v roce 1824. Edmond byl především voják, sukničkář, hazardní hráč, holdoval alkoholu a těžil z jména svého strýce a také z jeho pokladny. Po rozchodu s Edmondem se Dorothea sblížila s o 39 let starším Edmondovým strýcem vévodou de Talleyrand, starala se o domácnost, doprovázela jej na diplomatických misích - vedla jeho francouzský salon na [[Vídeňský kongres|vídeňském kongrese]] (1814-1815), (
Dorothea odkoupila v dražbě v roce 1845 od Konstantina, syna své zemřelé sestry Pauliny, Zaháňské vévodství, přestěhovala se na zámek Zaháň, kde žila až do své smrti roku 1862 (v Zaháni pobývala pravděpodobně už od r.1842). Zámek upravila, nechala přistavět další budovy, mj.nemocnici (funguje dodnes). Zrekonstruovala zámecký park, kde na památku nejstarší sestry založila "Vilemíninu louku". Celému velkému a bohatému panství (130 budov, 1200 ha půdy) vládla sama. V Zaháni jsou dvě hrobky s ostatky členů vévodské rodiny. V jedné z nich jsou Vilemína Kateřina, Dorothea a její syn Ludvík, kteří přestoupily na katolickou víru (ostatní členové rodiny byli protestantského vyznání). Dle závěti si Dorothea přála, aby její srdce bylo pohřbeno v kapli zámku Valencay, což se nestalo.
| |||