Letoun byl nasazen do bojů právě včas, aby pomohl zlomit nadvládu [[Německo|německýchKonstruktér]]em [[Fokker ED.III|Fokkerů EH.III]] ve vzduchu na počátku války. Jeho [[konstruktér]]em2 byl [[Geoffrey de Havilland|G. de Havilland]], který při vývoji koncepčně navazovalnavázal na letoun s [[Tlačná vrtule|tlačnou vrtulí]] [[Royal Aircraft Factory F.E.2|F.E.2]]. Relativně malý letoun poháněl [[Francie|francouzský]] [[Rotační motor|rotační]] sedmiválec [[Gnome Monosoupape]] (Jednoventilový), který se však příliš neosvědčil. Pilotpilot byl vyzbrojen jedním [[kulomet]]em [[Lewis (kulomet)|Lewis]] s bubnovým zásobníkem, stavitelným na třech pozicích v [[kokpit]]u . U prvních letounů byl pohyblivý, což mělo za důsledek obtížné zaměřování, takže ho nakonec výrobce na žádost pilotů upevňoval vpředu uprostřed, nad nosem trupové gondoly. Díky tomu se také prováděla snadnější výměna zásobníků, další munice byla upevněna na bocích trupu.
Vývoj této nové a dlouho potřebné stíhačky začal v roce [[1915]] a první let prototypu se uskutečnil [[1. červen|1. června]],. naNa frontu se dostalydostal v únoru [[1916]] právě v nejvyšší čas, aby pomohl zlomit nadvládu [[Německo|německých]] [[Fokker E.III|Fokkerů E.III]] ve vzdušném bojišti na počátku války. D.H.2 se projevil jako výrazně obratnější letoun než tehdejší Fokkerovy vládci nebes, - německé Fokkery E.III. Nadšenínadšení z nového letounu však poměrně brzy opadlo. Letoun se snadno dostával do vývrtky, otevřený kokpit dostatečně nechránil před proudícím mrazivým vzduchem v zimních měsících, motoru se utrhávaly válce a nedaly se regulovat otáčky, takže neustále běžel na plný výkon. Kvůli tomu nebylo možné ovládat rychlost letounu což působilo problémy zejména při přistání. Motory způsobily i dvě smrtelné nehody, když se za letu utrhly válce, které poškodily konstrukci [[Motorové lože|motorového lože]]. Pozdější stroje byly proto vybavovány motory [[Le Rhône]] s výkonem 110 k (82 kW).
[[Soubor:Airco_DH2_2.jpg|left|thumb|220px|Airco D.H.2]]Jako prví jednotka byla těmito stroji vybavena 24. peruť [[Royal Flying Corps|RFC]], které velel [[Lanoe Hawker]] - nositel [[Viktoriin kříž|Viktoriina kříže]] (Victoria Cross). Když se poprvé utkal s Fokkerem E.III, v německém letounu neseděl nikdo menší než německé [[Letecké eso|stíhací eso]] [[Max Immelmann]] - souboj skončil tím, že byl Immelmann se svým Fokkerem zahnán střemhlavým letem na ústup. Slavným dnem byl [[1. červenec]] 1916, kdy major [[Lionel Rees]] sám zaútočil na formaci deseti německých dvoumístných letadel, dvě z nich sestřelil a ostatní zahnal. Typem D.H.2 bylo vybaveno celkem 6 perutí RFC.
