Airco D.H.2: Porovnání verzí

|motory=rotační Gnome Monosoupape<br />100&nbsp;k (75&nbsp;kW)<br />později Le Rhône 110&nbsp;k (82&nbsp;kW)

Letoun byl nasazen do bojů právě včas, aby pomohl zlomit nadvládu [[Německo|německých]] [[Fokker E.III|Fokkerů E.III]] ve vzduchu na počátku války. Jeho [[konstruktér]]em byl [[Geoffrey de Havilland|G. de Havilland]], koncepčně navazoval na letoun s [[Tlačná vrtule|tlačnou vrtulí]] [[Royal Aircraft Factory F.E.2|F.E.2]]. Relativně malý letoun poháněl [[Francie|francouzský]] [[Rotační motor|rotační]] sedmiválec [[Gnome Monosoupape]] (Jednoventilový), který se však příliš neosvědčil. Pilot byl vyzbrojen jedním [[kulomet]]em [[Lewis (kulomet)|Lewis]] s bubnovým zásobníkem, stavitelným na třech pozicích v [[kokpit]]u . U prvních letounů byl pohyblivý, což mělo za důsledek obtížné zaměřování., takže ho Nakonecnakonec výrobce na žádost pilotů upevnil kulometupevňoval vpředu uprostřed, [[kokpit]]unad -nosem díkytrupové gondoly. Díky tomu se také prováděla snadnější výměna zásobníků, další munice byla upevněna na bocích trupu.

Vývoj této nové a dlouho potřebné stíhačky začal v létě rokuroce [[1915]] a první strojelet bylyprototypu nasazenyse uskutečnil [[1.červen|1. června]], na frontu se dostaly v únoru [[1916]]. D.H.2 se projevil jako výrazně obratnější letoun než tehdejší vládci nebes - německé Fokkery E.III. Nadšení z nového letounu však poměrně brzy opadlo. Letoun se snadno dostával do vývrtky, otevřený kokpit dostatečně nechránil před proudícím mrazivým vzduchem v zimních měsících, motoru se utrhávaly válce a nedaly se regulovat otáčky, takže neustále běžel na plný výkon. Kvůli tomu nebylo možné ovládat rychlost letounu což působilo problémy zejména při přistání. Motory způsobily i dvě smrtelné nehody, když se za letu utrhly válce, které zničilypoškodily konstrukci [[Motorové lože|motorového lože]]. OtevřenýPozdější kokpitstroje bezbyly jakéhokoliproto krytívybavovány dostatečněmotory nechránil[[Le předRhône]] proudícíms mrazivýmvýkonem vzduchem110&nbsp;k v zimních měsících(82&nbsp;kW).

[[Soubor:Airco_DH2_2.jpg|left|thumb|220px|Airco D.H.2]]Jako prví jednotka byla těmito stroji vybavena 24. peruť [[Royal Flying Corps|RFC]], které velel [[Lanoe Hawker]] - nositel [[Viktoriin kříž|Viktoriina kříže]] (Victoria Cross). Když se poprvé utkal s Fokkerem E.III, v německém letounu neseděl nikdo menší než německé [[Letecké eso|stíhací eso]] [[Max Immelmann]] - souboj skončil tím, že byl Immelmann se svým Fokkerem zahnán střemhlavým letem na ústup. Slavným dnem byl [[1. červenec]] 1916, kdy major [[Lionel Rees]] sám zaútočil na formaci deseti německých dvoumístných letadel, dvě z nich sestřelil a ostatní zahnal. Typem D.H.2 bylo vybaveno celkem 6 perutí RFC.