Šlechta: Porovnání verzí

Přidáno 75 bajtů ,  před 9 lety
m
+linky
m (→‎Šlechtický systém do roku 1620: Poslední dvě věty: překlepy, slovosled, číslovka.)
m (+linky)
[[Soubor:Italian Nobleman of the Fifteenth Century From a Playing card engraved on Copper about 1460 Cabinet des Estampes National Library of Paris edit2.png|thumb|Italský šlechtic z 15. stol.]]
 
'''Šlechta''' (též ''nobilita'' či ''aristokracie''<ref>Pojmem aristokracie se někdy označuje pouze vyšší šlechta, srv. {{Citace monografie|příjmení=Maťa|jméno=Petr|odkaz na autora=Petr Maťa|titul=Svět české aristokracie (1500-1700)|vydání=1|místo=Praha|vydavatel=NLN|rok=2004|isbn=80-7106-312-6|poznámka=|strany=11-15|jazyk=}}</ref>) je soubor jedinců, majících zvláštní právní výsady a nezřídka také nárok na [[šlechtický titul]]. Příslušnost k této skupině vychází z rodového principu a je proto zpravidla založena manželským[[manžel]]ským původem po šlechtickém otci. Druhým hlavním způsobem je pak povýšení do šlechtického stavu panovníkem (zvláštním případem je automatické šlechtictví pro bratry papežů[[papež]]ů a jejich patrilineární potomky na základě buly ''Urbem Romam'' [[Papež|papeže]] [[Benedikt XIV.|Benedikta XIV.]] z roku 1746).
 
Šlechta byla jednou z vládnoucích vrstev [[Feudalismus|feudální společnosti]], ve které svou moc zakládala na vlastnictví půdy, vojenské specializaci a výsadách, které jí zaručovaly významnou úlohu při řízení státu[[stát]]u. K charakteristickým náležitostem, které ve středověku[[středověk]]u odlišovaly šlechtu od [[Poddanství|poddaných]] a částečně také od kléru[[klér]]u, náležely [[erb]]y a důraz na [[rodokmenRodokmen|znalost předků]].
 
Šlechta měla různý podíl na celkovém počtu obyvatel. Například v Uhrách byl podle sčítání z r.roku [[1840]] až 17:1. V rakouských zemích tento podíl činil 350:1, v Lombardsku-Benátsku 300:1 a v Čechách dokonce 828:1. <ref>http://www.snk.sk/swift_data/source/NBU/Zborniky/Zemianstvo_1/19.pdf</ref>
 
Šlechta jako samostatný společenský stav často přetrvala i do moderní doby, kdy jsou však její výsady omezeny většinou jenom na právo používat titul. Ve feudální společnosti měla šlechta různá [[privilegiumPrivilegium|privilegia]].
 
Šlechta se vyskytuje u prakticky všech národů[[národ]]ů, jak u evropských, tak i v Asii a v Americe. V [[Japonsko|Japonsku]] existovaly dvě třídy šlechty, vyšší ''daimyo'', byla třídou dědičných vlastníků půdy, nižší [[Samuraj|samurajovésamuraj]]ové byli válečníky. V Číně císař uděloval dědičné šlechtické tituly, přičemž v každé následující generaci potomek klesl o jeden stupeň níže.
 
== Počátky šlechty ==
== Dějiny šlechty v českých zemích ==
=== Počátky české šlechty ===
Počátky naší šlechty v 10.-[[12. století]] úzce souvisí s rodem [[Přemyslovci|Přemyslovců]] a jejich vojenskými družinami. Ty byly tvořeny schopnými jedinci, kteří za své služby dostávali výsluhy v podobě [[Pozemek|pozemků]], správcovství hradu[[hrad]]u atd. Ačkoli tyto výsluhy byly zpočátku pouze osobní povahy - do smrti nabyvatele - a bylo je možno odejmout, dochází k jejich postupné přeměně v dědičné vlastnictví.
 
Otázka možného podílu předpřemyslovské rodové aristokracie na zformování nejstarší české šlechty zůstává nevyjasněna.