Verze z 25. 6. 2012, 20:41 editovat Nolanus (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 17 046 editací m →‎Církve hlásící se k miafyzitismu: konsistentní > konzistentní ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 7. 7. 2012, 10:25 editovat zrušit editaci Jj14 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 88 592 editací m typo Přejít na další porovnání →
Řádek 1: [[File:Cyril of Alexandria.jpg\|thumb\|Ikona patriarchy Kyrilla z Alexandrie]] '''Miafyzitismus''' (z [[řečtina\|řec.]] μία ''mía'', jedna + φύσις ''fýsis'', přirozenost; či též '''henofyzitismus''') je [[christologie]] orientálních [[Východní pravoslavné společenství\|ortodoxních církví]] a součást christologie některých dalších křesťanských církví ~~uznávajích~~uznávajících [[ekumenický koncil\|sedm prvních ekumenických koncilů]]; samotný miafyzitismus byl definován [[Druhý konstantinopolský koncil\|Druhým konstantinopolských koncilem]]. Miafyzitismus hlásá jen jednu podstatu Krista. Jeho božství a lidskost jsou sjednoceny do jedné přirozenosti, dvě bytosti jsou sjednoceny bez separace, záměny či střídání se. Historicky křesťané [[Chalkedonské vyznání\|chalkedonského vyznání]] miafyzitismus obecně adoptovali a přizpůsobili ortodoxnímu výkladu, nicméně miafyzitismus u nechalkedonských křesťanů chápali jako součást [[monofyzitismus\|monofyzitismu]]. Samy orientální ortodoxní církve tento pohled však odmítají.<ref>{{Citace elektronické monografie Řádek 47: Pojem „miafyzitismus“ vznikl jako reakce na [[nestoriánství]], které hlásalo myšlenku dvou samostatných přirozeností v Kristu – božské a lidské. Protože nestoriánství mělo své kořeny v antiochijské tradici, vůči níž stála opozice v tradici alexandrijské, křesťané v Sýrii a Egyptě, kteří se chtěli distancovat od nestoriánských názorů a zachovat celistvost svých teologických pozic, přijali označení miafyzitismus jakožto vyjádření svého stanoviska. Teologie miafyzitismu je založena na ~~pozorumnění~~porozumění přirozenosti ([[řečtina\|řecky]]: φύσις, ''fýsis'') Krista, tj. božské a lidské. Po manévrování mezi [[Doketismus\|doketistickou]] (podle které byl Kristus pouhý člověk) a [[Adopcionismus\|adopciánskou]] (Kristus byl člověk vyvolený Bohem) doktrínou se církev začala zabývat otázkou Kristovy přirozenosti hlouběji. To vyústilo v dva odlišné pohledy: *Nestoriánství – zdůrazňovalo rozdíl mezi božstvím a lidstvím v Kristu, a to až do takové míry, že zastávalo myšlenku dvou samostatných osob (božské a lidské) žijících v jednom těle. Nestoriánství bylo odsouzeno [[Efezský koncil\|Efezským koncilem]] (431).<ref>{{Citace sborníku \| příjmení = Doležalová Řádek 159: Jedna či více z [[Nezávislé katolické církve\|nezávislých katolických církví]], zatímco nejsou z různých důvodů v plném společenství s orientálními ortodoxními církvemi, rovněž přijímají tuto christologii. To se týká např. [[Antiochijská katolická církev v Americe\|Antiochijské katolické církve v Americe]]. V nedávných teologických diskursech někteří římskokatoličtí, pravoslavní, [[starokatolická církev\|starokatoličtí]] a [[Anglikánská církev\|anglikánští]] teologové začali uznávat jako konzistentní, ač odlišnou, s chalkedonským vyznáním. Právě tak, jak Druhý konstantinopolský koncil (pátý ekumenický koncil) odsoudil ~~určíté~~určité chápání dyofyzitské formule, kterou představil chalkedonský koncil, ~~odbodbně~~obdobně odsoudil také jisté chápání miafyzitské terminologie Kyrilla z Alexandrie, kterou uvedl na koncilu v Efezu, čímž dal prostor pro další ortodoxní pojetí dyofyzitismu ''a'' a miafyzitismus. Určité varianty pojetí miafyzitismu tak byly přijatelné i pro křesťany [[chalkedonské vyznání\|chalkedonského vyznání]]. == Reference ==

Miafyzitismus: Porovnání verzí