Terapie pevným objetím: Porovnání verzí

Zadržování nebo znehybňování osoby proti její vůli tak, jak je uskutečňováno v rámci Terapie pevným objetím, naplňuje podle některých právníků (například Margarety Münsterové) skutkovou podstatu několika [[Trestný čin|trestných činů]]. Držet osobu [[násilí]]m podle ní znamená poškozovat ji nejen fyzicky, ale itaké narušovat její psychiku. UvádíMünsterová proto uvádí, že toto je hodnoceno nejen jako trestnýtrestné činčiny ''Omezování osobní svobody'', ale i jakoa ''Týrání svěřené osoby'', což bypodle dlejejího názoru právničky Margarety Münsterové mohlo platitplatí i pro českou právní úpravu.<ref>[http://pevneobjeti.blogspot.cz/2011/07/pravni-nazor-na-terapii-pevnym-objetim.html Právní názor na terapii pevným objetím zveřejněný v časopise Psychologie dnes 5/2011]</ref>. Rodičům navíc žádná právní norma neumožňuje převádět práva třetím stranám, tedy ani „terapeutům“, což bylo v Německu bylo vyřešeno zákonem o potlačování násilí ve výchově a vzdělávání ze dne [[2. listopad]]u [[2000]].<ref>Strafgesetzbuch - Leipziger Kommentar, 11. Auflage, Hans Lilie, § 223, Rz. 10</ref>