Balduin I. Jeruzalémský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m chybné skloňování |
m unifikace uvozovek u citátů |
||
Řádek 42:
Posléze byla lenní přísaha o Velikonocích roku 1097 do Alexiových rukou složena, později nebyla křižáky dodržována.{{#tag:ref|Balduin přísahu porušil jako první, v únoru roku 1098 po zmocnění se původně byzantské Edessy.<ref name=hroch48>''Hrochová'', str. 48</ref> Ze všech velitelů, kteří chtěli v Levantě zůstat, bude nakonec lenní přísahu chtít dodržet pouze [[Raimond IV. z Toulouse|Raimond ze Saint-Gilles]] po dobytí Antiochie na přelomu jara a léta roku 1098.<ref name=hroch43–44>''Hrochová'', str. 43–44</ref> |group="pozn."}} Během skládání přísahy došlo k zajímavé situaci, kterou popisuje císařova vzdělaná dcera Anna Komnena:
{{Citát|Když se všichni shromáždili a když se dostavil i Godefroi, složila všechna hrabata přísahu. Jeden z šlechticů měl tu drzost, že si sedl na císařský trůn. Císař to snesl beze slova, protože už si dlouho byl vědom zpupnosti Latinů. Hrabě Balduin však přistoupil k šlechtici, vzal ho za ruku a s výčitkami jej odtamtud odvedl:„Něco takového jsi neměl dělat, zvláště když jsi císařovi složil vazalský slib. Byzantští císařové nejsou zvyklí na to, aby jejich poddaní v jejich blízkosti seděli. Ti, kdo se stali vazaly jeho císařského Veličenstva, musejí zachovávat zyvky jeho země“...|[[Anna Komnéna|Anna Komnena]]<ref name="alexias306">{{Citace monografie | příjmení = Komnéné | jméno = Anna | odkaz na autora = Anna Komnéna | titul = Paměti byzantské princezny | vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 565 | strany = 306 | isbn = 80-207-0527-9 | poznámka = [Dále jen Anna Komnena]}}</ref>|200}}
=== Putování Malou Asií ===
Řádek 58:
[[Soubor:Baldwin of Boulogne entering Edessa in Feb 1098.JPG|thumb|upright=1.0|Balduin z Bouillonu vstupuje do Edessy ''(obraz [[Joseph-Nicolas Robert-Fleury|J.-N. Roberta-Fleuryho]] z roku 1840)'']]
Balduin byl pro přijetí Thorovy nabídky, ale jeho arménští rádcové nesouhlasili. Arméni nenáviděli Thorose proto, že byl ortodoxního vyznání, nikoli monofysitického jako většina Arménů{{#tag:ref|Na čtvrtém ekumenickém koncilu konaném roku 451 vz Chalkedonu bylo usneseno, že Kristus má dvě odlišné přirozenosti, které jsou však spojeny v jedné osobě. Monofysitismus (''monos'' – jediný, ''fysis'' – podstata, přirozenost), učení o tom, že se po Kristově vtělení z jeho tělesné a božské podstaty stala jediná přirozenost, která nebyla stejná s lidskou tělesností.<ref name="zast53-54">{{Citace monografie | příjmení = Zástěrová | jméno = Bohumila | spoluautoři = a kol. | titul = Dějiny Byzance | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1992 | poznámka = Dále jen ''Zástěrová'' | stránky = 53–54 | isbn = 80-200-0454-8}}</ref> Tohoto učení se však Arméni drželi i po jeho oficiálním odsouzení.<ref name=hroch40>''Hrochová'', str. 40</ref>|group="pozn."}} a to mohlo Balduinovi přijít vhod. Odporující rádcové byli vyhnáni, Balduin nabídku přijal a [[6. únor|6. února]] roku [[1098]] se dostavil do Edessy jako spoluvladař a následník trůnu. Thoros se však Balduina [[osvojení|adoptovat]], ke slavnostnímu, pro křesťana nezvyklému obřadu došlo ještě téhož dne. Při ceremoniálu byli Balduin a Thoros svlečeni do pasu a pod košilí třeli nahou hrudí o hruď. Stejnou proceduru Balduin zopakoval se svou adoptivní matkou. Poté se Balduin vydal na výpravu na sever od nového sídelního města, k městu Samosatum, avšak tažení nemělo úspěch.<ref name="hroch47" /><ref name=baldwin303>''Baldwin'', str. 303</ref>
{{Citát|Poté, co se hrabě [Balduin] vrátil do Edessy, našli se zrádci, špatní rádci, kteří se s ním spikli, aby zahubili Thora. Ten si zajisté zdaleka nezaslouží takový osud poté, co vykonal tolik služeb pro město. (...) Čtyřicet spiklenců, kteří se sdružili k tomuto Jidášovu dílu, se v noci odebralo k Balduinovi, bratru Godefroie, a když jej zasvětili do svých zločinných záměrů, slíbili mu vydat Edessu. Balduin jim dal svůj souhlas...|[[Matouš z Edessy]]<ref name="hrochovakroniky56" />|200}}
Na počátku března se Arméni pokusili Thora zajmout. [[7. březen|7. března]] zaútočili a Thoros žádal o pomoc svého adoptivního syna.<ref name=hroch47-48>''Hrochová'', str. 47–48</ref> Balduin slavnostně přísahal, že Thorovi neublíží. Kuropalat přislíbil, že odejde z města.<ref name=hrochovakroniky57>''Hrochová.'' Kroniky, str. 57</ref> Balduin jej nechal zavřít v paláci, a když se Thoros pokusil o útěk, byl davem na ulici [[8. březen|8. března]], či spíše [[9. březen|9. března]] roku 1098 roztrhán.<ref name=hroch48>''Hrochová'', str. 48</ref><ref name=baldwin304>''Baldwin'', str. 304</ref>{{#tag:ref|Podle Arména Matouše z Edessy se Thoros stal obětí útoku obyvatelů města.<ref name="hrochovakroniky57" />|group="pozn."}} Dne [[10. březen|10. března]] se k Balduinovi dostavili zástupci Edessy s prosbou, aby se zde ujal vlády.<ref name=runcimanI206>''Runciman I.'', str. 206</ref> Balduin nabídku přijal a získal své vlastní panství jako první z velitelů výpravy a tituloval se jako [[Edesské hrabství|hrabě z Edessy]]. Jednal jako [[Suverén|suverén]] a porušil lenní přísahu byzantskému císaři Alexiovi I., jelikož Edessa a okolí byly původně na byzantském území. Balduin poté sobě podřídil státní aparát: na některá místa dosadil lotrinské rytíře, někde ponechal sobě oddané Armény a ty úředníky, kteří jej nepodporovali, si koupil.<ref name="hroch48" /> V květnu roku 1098 oblehl Edessu mosulský [[Atabeg|atabeg]] [[Körburgha]],<ref name=baldwin316>''Baldwin'', str. 316</ref> avšak po třech týdnech marné snahy přestal útočit a odtáhl k [[Antiochie|Antiochii]], kterou [[3. červen|3. června]] dobyla zbylá křižácká vojska.<ref name=hroch44>''Hrochová'', str. 44</ref> Körburgha Antiochii oblehl až [[9. červen|9. června]] a šest dnů, jenž hlavnímu kontingentu poskytl Balduin třítýdenním zdržením Körburghy, stačily křižákům ke zformování se a Körburghův útok stejně jako Balduin odrazili dne [[28. červen|28. června]] 1098.<ref name=hroch44–45>''Hrochová'', str. 44–45</ref>
Řádek 69:
Téhož roku (1098) Balduin odhalil spiknutí namířené proti své osobě. Povstalci chtěli místo Balduina dosadit jeho arménského tchána<ref name=runcimanI211>''Runciman I.'', str. 211</ref>{{#tag:ref|Thatul se raději spasil útěkem, směřoval nejdříve „do hor“,<ref name="runcimanI209" /> poté se však usadil v Konstantinopoli, kam časem přibyla i Arda.<ref name=hroch93>''Hrochová'', str. 93</ref>|group="pozn."}} a byli potrestáni po evropském způsobu:<ref name="hroch48" />
{{Citát|Když o tom přesvědčil přední obyvatele, nechal Balduin jedněm usekat nohy, jiným ruce, dalším nosy a uši, několika pak uřezat jazyky a rty; všichni byli krom toho podrobeni eunušskému zmrzačení [kastraci] a posláni do vyhnanství na všechny strany...|[[Guibert z Nogentu]]<ref name=kovařík119>''Kovařík'', str. 119</ref>|200}}
Následujícího roku, dne [[15. červenec|15. července]] [[1099]] křesťané dobyli [[Jeruzalém]],<ref name=hroch61>''Hrochová'', str. 61</ref> a Balduinův bratr Godefroi se stal prvním latinským vládcem Jeruzaléma.<ref name=hroch65>''Hrochová'', str. 65</ref>{{#tag:ref|Jaký byl Godefroiův přesný titul historikové nevědí. Zřejmě často zmiňovaný ''Advocatus Sancti Seplurchri'' (''ochránce/správce/obhájce Božího hrobu''),<ref name="tate52">{{Citace monografie | příjmení = Tate | jméno = Georges | titul = Křižáci v Orientu | vydavatel = Slovart | místo = Praha | rok = 1996 | isbn = | poznámka = [Dále jen ''Tate''] | strany = 52}}</ref><ref name="hroch65" /><ref name=baldwin339>''Baldwin'', str. 339</ref><ref name=runcimanI292>''Runciman I.'', str. 292</ref> možná jen ''Vládce Jeruzaléma''.<ref name=br450>''Brooke'', str. 450</ref><ref name=gabr41>''Gabrieli'', str. 41</ref>|group="pozn."}} Na sklonku téhož roku ([[1099]]) se Balduin vydal oslavit Vánoce do [[Jeruzalém|Svatého města]], kde se také setkal se svým bratrem Godefroiem.<ref name=baldwin374–375>''Baldwin'', str. 374–375</ref>
Řádek 88:
Krátce po své korunovaci Balduin zaútočil na bohatý arabský kmen, kde pobil spoustu mužů a ženy a děti přikázal zajmout. Mezi zajatci byla i [[Těhotenství|těhotná]] žena jednoho z [[Šajch|šejchů]], která posléze byla Balduinem propuštěna a když ji její manžel našel, pospíchal za králem, aby mu poděkoval.<ref name=runcimanII72>''Runciman II.'', str. 72</ref> Jižní hranice království však byly ohrožovány nájezdy [[Egypt|Egypťanů]], kteří v letech 1101–1105 podnikli několik útoků na Balduinův stát.<ref name=hroch84>''Hrochová'', str. 84</ref> Roku 1101 se Balduin zmocnil nátlakovou dohodou za pomocí [[janov]]ských lodí města [[Arsuf|Arsúf]]<ref name=fulcher67–68>''Fulcher'', str. 67–68</ref>{{#tag:ref|V muslimských kronikách se udává, že se křesťané města zmocnili pravděpodobně roku 1100 dohodou.<ref name=gabr41-42>''Gabrieli'', str. 41–42</ref>|group="pozn."}} a téhož roku dobyl [[Caesarea Maritima|Caesareu]].<ref name=fulcher68–69>''Fulcher'', str. 68–69</ref>{{#tag:ref|Dle muslima Ibn al-Athíra se Caesarey zmocnili v květnu patrně roku 1100,<ref name=gabr42>''Gabrieli'', str. 42</ref> podle S. Runcimana v 17. května 1101 (což v podstatě souhlasí s Fulcherovým létem 1101).<ref name=runcimanII73>''Runciman II.'', str. 73</ref><ref name=fulcher69>''Fulcher'', str. 69</ref>|group="pozn."}} Egypťané se však formovali k útoku a s mnohem větším vojskem (prý s více než třiceti tisíci muži; Balduinova armáda čítala údajně devět set pěšáků a asi 260 rytířů), než jakým disponoval Balduin, zaútočili na křižáky.<ref name=fulcher70>''Fulcher'', str. 70</ref> Ti velkou přesilu Egypťanů [[9. září]] roku 1101 u [[Aškelon|Askalonu]] porazili.<ref name=hroch82>''Hrochová'', str. 82</ref><ref name=fulcher73>''Fulcher'', str. 73</ref> Tím Balduinovo vojenské štěstí skončilo, byť jen nakrátko…
{{Citát|A nakonec v radžabu (květen 1102) se vydalo k Askalánu [Askalonu] egyptské vojsko, aby zabránilo Frankům zmocnit se posledních zbytků egyptského panství v Sýrii. Když se o tom dozvěděl Balduin, pán Jeruzaléma, vyrazil proti nim se sedmi sty rytíři a zaútočil na ně. Ale Bůh přiřkl vítězství muslimům a Frankové byli s velikými ztrátami poraženi. Balduin uprchl a ukryl se v rákosí. Muslimové je však zapálili a oheň ho začal ohrožovat. Podařilo se mu uprchnout do ar-Ramly [Ramly],{{#tag:ref|Stalo se tak 17. května 1102.<ref name=baldwin365>''Baldwin'', str. 365</ref>|group="pozn."}} ačkoli byl pronásledován muslimy…|[[Ibn al-Athír]]<ref name=gabr43>''Gabrieli'', str. 43</ref>|200}}
Balduin se dostal z předem ztracené pevnosti do [[Arsuf|Arsúfu]],<ref name=fulcher78>''Fulcher'', str. 78</ref>{{#tag:ref|Ibn al-Athír píše, že Balduin uprchl do Haify.<ref name=gabr44>''Gabrieli'', str. 44</ref>|group="pozn."}} kde se setkal z Hugem z Tiberiady, jenž přibyl do Arsúfu i s rytířstvem. Z Arsúfu se vydal do Jaffy, před kterou se mezitím rozbil tábor muslimů. Nakonec Balduin Egypťany s pomocí především anglických lodí porazil a zvýšil tím svůj respekt ve Svaté zemi.<ref name=fulcher79–81>''Fulcher'', str. 79–81</ref><ref name="hroch82" /> Při obraně [[Ramla|Ramly]] zahynulo mnoho křesťanských rytířů, mezi nimi i [[Štěpán II. z Blois|Štěpán z Blois]], jeden z vůdců první křížové výpravy.<ref name="hroch82" />
Řádek 97:
V této době se rozostřil spor mezi císařem Alexiem a antiochijským Tankredem{{#tag:ref|Vztahy mezi sicilskými Normany a byzantskými císaři nebyly nikdy dobré. Od 60.let 11. století až do konce dvanáctého století spolu byli v téměř neustálém konfliktu.<ref name=zast242-261>''Zástěrová'', str. 242–261</ref> Tento konkrétní spor vypukl kvůli vyhnání byzantské posádky z přístavního města Latakie vojskem Tankredovým.<ref name=hroch86>''Hrochová'', str. 86</ref>|group="pozn."}} a Balduin se po vzkazu od Alexia přiklonil na stranu Byzance.{{#tag:ref|Na Tankredově dvoře pobýval vyhnaný patriarcha Daimbert.<ref name="hroch86" />|group="pozn."}} Na jaře [[1103]] se Balduin poprvé pokusil dobýt nejlepší<ref name="hroch77" /> přístav v [[Palestina|Palestině]], Akkon. Útok nebyl úspěšný a král se stáhl zpět do Jaffy.<ref name=fulcher81>''Fulcher'', str. 81</ref> Téhož roku (1103) byl vážně zraněn, rána šla zezadu k srdci; po léčení se však uzdravil.<ref name=fulcher82>''Fulcher'', str. 82</ref> Na jaře příštího roku – [[1104]] – Balduin podruhé udeřil na Akkon.
{{Citát|Roku tisícího stého čtvrtého, když minula zima a s rozkvetlejším jarem oslavili jsme v Jerusalémě Velikonoce, král Balduin sebrav svůj lid táhl k Akku [Akkonu] a znovu jej oblehl. Na pomoc přišli Janovští s loďstvem sedmdesáti zobcovitých lodí. A když byli stroji a častými útoky dvacet dní na město kolem dokola doráželi, Saraceni velmi ustrašení chtějíc nechtějíc vydali je králi. Byloť nám ho velmi potřebí, neboť jest v něm přístav tak užitečný, že mezi pevnými hradbami pojme bezpečně přemnoho lidí. (...) Když takto města bylo dobyto, mnoho Saracenů zabili, některé zůstavili naživu, všecky věci jejich zabrali.|Fulcher ze Chartres<ref name="fulcher82" />|200}}
Tehdy se ještě vyhrotil vypjatý spor mezi králem Balduinem a Tankredem, když byl Balduin Le Bourg zajat muslimy a jeho spolubojovník Bohemund se místo toho, aby pomohl svému spojenci, raději stáhl, ačkoli se hrabě z Edessy předtím podílel na vykoupení Tankredova strýce Bohemunda ze zajetí Danišmendovců Normanům sice byla nabídnuta výměna Balduina Le Bourg za seldžuckou princeznu, ale Normané si vzali výkupné a Tankred obsadil Edessu.<ref name=hroch87>''Hrochová'', str. 87</ref>{{#tag:ref|Tankred však v Edesse přímo nevládl; jeho zástupcem v hrabství byl jeho bratranec (či švagr) Richard ze Salerna.<ref name=baldwin393>''Baldwin'', str. 393</ref><ref name=runcimanII47>''Runciman II.'', str. 47</ref>|group="pozn."}}
Řádek 109:
Krátce poté bylo [[12. červenec|12. července]] 1109 dovršeno úsilí hraběte Raimonda: po šestiletém obléhání byl dobyt Tripolis<ref name="gabr50" /> a stal se hlavním městem hrabství, které podléhalo králi Balduinovi, jehož prestiž se opět zvýšila.<ref name=hroch92>''Hrochová'', str. 92</ref><ref name=baldwin398>''Baldwin'', str. 398</ref>
{{Citát|...dokázali to pomocí bojových věží, které přivezli ke hradbám. Když obyvatelé viděli jejich přesilu, zavládla mezi nimi panika a rázem si byli jisti svou porážkou. Ztratili odvahu a a kvůli zpoždění egyptské flotily ze zásobami a posilami zachvátilo je zoufalství. (…) Frankové ještě zesílili obléhání a dobyli město útokem na hradební věže. (…) Město bylo vyrabováno, muži zajati, ženy a děti odvedeny do otroctví. Do rukou vítězů spadlo nevyčíslitelné bohatství v šatstvu a drahocennostech, kodexy místní knihovny, cenné předměty a poklady patřící urozeným z tohoto města. Místodržící pevnosti a jeho vojáci měli volný průchod, neboť již dříve požadovali volný odchod. (...) Obyvatelstvo však bylo ponecháno osudu, bylo oloupeno o majetek a vyrabovány poklady ze skrýší, k čemuž docházelo pomocí bolestivého mučení…{{#tag:ref|V. Hrochová uvádí, že bylo rabování zastaveno.<ref name=hroch91-92>''Hrochová'', str. 91–92</ref>|group="pozn."}}|[[Ibn al-Qalánisí]]<ref name=gabr50-51>''Gabrieli'', str. 50–51</ref>|200}}
V únoru roku [[1110]] Balduin s pomocí Bertranda zaútočil na město [[Bejrút]]. Přístavní město bylo obleženo z moře i z pevniny. Později přišel – kromě Janovanů – obléhatelům na pomoc Joscelin z Courtenay, bratranec a vazal edesského hraběte Balduina Le Bourg, a navzdory připlutí egyptských lodí s potravinami bylo město [[13. květen|13. května]] 1110 dobyto a zcela zničeno. Křesťané zmasakrovali bránící vojsko i s místodržícím, obyvatele okradli a prodali do otroctví.<ref name=gabr52>''Gabrieli'', str. 52</ref><ref name="hroch86" /><ref name=hroch92>''Hrochová'', str. 92</ref><ref name=fulcher94>''Fulcher'', str. 94</ref>
Řádek 121:
Na konci roku 1111 se Balduin rozhodl zaútočit na přístav [[Týros|Tyros]],<ref name=gabr55>''Gabrieli'', str. 55</ref> poslední výspu muslimského panství na palestinském pobřeží.<ref name="hroch92" /> Když zjistil, že damašský atabeg Tughtikin spěchá městu na pomoc, snažil se útok urychlit.<ref name="gabr55" /> Dobývání začalo na sklonku listopadu roku 1111…
[[File:Baldwin1.jpg|left|upright=1.0|thumb|Král Balduin přijímá posla ''(středověká iluminace z Románu o Godefroiovi z Bouillonu)'']]
{{Citát|Do města [Tyru] přijíždělo i mnoho dobrovolných pěších bojovníků z okolí hory Ámil, stejně jako z Damašku, zatímco atabeg [Tughtikin] posílal další posily. Když se na druhé straně Balduin dozvěděl o spojenectví mezi atabegem a Tyrem, spěchal a zaútočil na město s veškerou silou dvacátého pátého dne první džumády roku 505 (29. listopadu 1111). Přikázal pokácet stromy a palmy a postavit trvalá obydlí přímo pod hradbami. Pak na město několikrát zaútočil, aniž by dosáhl nějakého výsledku. Říkalo se, že obránci Tyru za pouhý den bojů vystřelili dvacet tisíc šípů. (…) Stavba dvou věží a jejich vnitřního vybavení trvala asi sedmdesát pět dní. Desátého ša'bánu (11. února 1112) je [Frankové] rozhýbali a dovezli ke hradbám. Okolo věží se rozpoutala bitva…|Ibn al-Qalánisí<ref name=gabr55-56>''Gabrieli'', str. 55–56</ref>|200}}
Tyros se bránil velmi houževnatě a dlouho. Výdrž se muslimům nakonec vyplatila; Balduin musel někdy na počátku jara roku [[1112]] odtáhnout s nepořízenou do Akkonu.<ref name=gabr58>''Gabrieli'', str. 58</ref><ref name=fulcher98>''Fulcher'', str. 98</ref>{{#tag:ref|Tyros byl křesťany dobyt až roku 1124 vojsky Balduinova nástupce Balduina (II.) Le Bourg.<ref name=hroch99>''Hrochová'', str. 99</ref>|group="pozn."}}
| |||