Verze z 29. 5. 2012, 11:31 editovat EmausBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 256 394 editací m r2.7.3) (Robot: Upravuji ru:Магнус V Исправитель Законов ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 26. 6. 2012, 04:33 editovat zrušit editaci Xqbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 174 914 editací m r2.7.3) (Robot: Upravuji ru:Магнус VI Исправитель Законов; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 22: Politické vztahy s Anglií byly dobré, ale se Skotskem měly spíše chladný charakter, neboť skotská vláda se neměla k realizaci závazků z Perthu. Magnus však nečinil na Skotsko nátlak, ale usiloval o zlepšení vztahů mezi oběma zeměmi. Prvním krokem v tomto směru byl manželský svazek mezi jeho synem [[Erik II. Norský\|Erikem]] a [[Markéta Skotská (1261-1283)\|Markétou]], dcerou skotského krále Alexandra III. Zatímco se mu dařila dobrá politika ve své zemi a ve vztazích na západ, situace s jeho dalšími sousedy, [[Severské státy\|severskými státy]], byla problematičtější. Magnus bojoval o dědictví své manželky, jejíž otec byl zavražděn v roce [[1250]], a inicioval tak sérii konfliktů s [[Dánsko\|Dánskem]], jež trvaly několik desetiletí. V roce [[1269]] uzavřel se [[Seznam švédských králů\|švédským králem]] [[Valdemar I. Švédský\|Valdemarem Birgerssonem]] smlouvu, na jejímž základě byly poprvé vytyčeny hranice mezi Norskem a [[Švédsko\|Švédskem]]. V 70. letech 13. století se pokusil zapojit do sporů o trůn Švédska mezi králem Valdemarem Birgerssonem a jeho bratry [[Magnus III. Švédský\|Magnusem Ladulåsem]] a [[Erik Birgersson\|Erikem Allsintetem]]. Když byl Valdemar svými bratry sesazen z trůnu, Magnus sebral [[Flotila\|flotilu]] a sešel se s novým švédským králem Magnusem Ladulåsem, aby napomohl najít dohodu mezi bratry; jednání však nepřinesla kýžený výsledek. ==== Nový zákoník ==== Řádek 28: Přídomek ''Lagabøte'' znamená ''ten, kdo zlepšil zákony''. Magnus realizoval zásadní změny zákonů království. Na prvním místě provedl revizi starého místního práva a později vypracoval právo nové. Toto nové právo bylo schváleno [[thing]]em roku [[1274]] (státní právo), v roce [[1276]] byl učinen dodatek, právo městské; bylo aplikováno rovněž na [[Island]]u a na [[Faerské ostrovy\|Faerských ostrovech]]. Existencí právního kodexu platného pro celou zemi se Norsko stalo v tomto směru nejpokročilejší zemí v Evropě, vyjma [[Kastilské království\|Kastilského království]]. Zákoník krále Magnuse považoval [[zločin]] za újmu státu, nikoli jedince, a proto bylo právem státu zločince trestat, čímž byly současně vyloučeny osobní msty. Vzrostla moc krále, jenž se stal garantem spravedlnosti. Městské právo zaručovalo svobody měst. Specifická část národního práva ustavila legitimitu následníka krále jako nezbytnou podmínku a [[primogenitura\|primogenituru]] jako prioritu v následnictví trůnu, v souladu se shodou, ke které dospěl král Haakon IV. s katolickou církví v době, kdy v Norsku panovalo nejednoznačné nástupnické právo. V roce [[1273]] Magnus udělil [[Erik II. Magnusson\|Erikovi]], svému staršímu synovi (v té době pětiletému), titul [[princ]] a svému mladšímu synovi [[Haakon V.\|Haakonovi]] titul [[vévoda]]. Třebaže je Magnus považován podle různých [[biografie\|biografických pramenů]] za krále zbožného, jeho zákoník ho přivedl do konfliktu s církví. Arcibiskup z [[Nidaros]]u, ''Jon Raude'', protestoval proti vměšování monarchy do církevních záležitostí. [[Konkordát]]em z [[Tønsberg]]u v roce [[1277]] se obě strany smířily: [[klér]] získal větší právní privilegia, ale zřekl se svých snah učinit z Norska panství pod konečnou autoritou katolické církve. Řádek 35: ==== Kultura ==== Magnus VI. pokračoval v politice svého otce zavádět v Norsku kulturu evropských panovnických dvorů. V roce [[1277]] nahradil staré severské [[titul]]y [[lendmann]] a [[skutilsvein]] evropskými tituly [[baron]] a [[rytíř]] (''riddar'') a současně udělil [[šlechta\|šlechtě]] další privilegia. Magnus je také první norský král, který ke svému jménu připojil pořadové číslo a nazýval se tak ''Magnus VI.'' Bezprostředně po smrti svého otce dal pokyn islanskému historikovi [[Sturla Þórðarson]]ovi napsat jeho [[biografie\|biografii]], ''Ságu o Haakonu Håkonssonovi''. V roce [[1278]] nechal vydat svou vlastní [[sága\|ságu]], čímž pověřil rovněž Sturlu. Sága o Magnusovi Zákonodárci je poslední z norských královských ság; bohužel se však dochoval jen nepatrný fragment. Řádek 46: Na jaře roku [[1280]] Magnus v [[Bergen]]u onemocněl a [[9. květen\|9. května]] zde ve věku 42 let zemřel. Pohřben byl v kostele místního [[františkáni\|františkánského]] kláštera, který se počátkem [[16. století]] stal bergenskou [[katedrála\|katedrálou]]. Někteří moderní [[historie\|historikové]] ho považují za krále slabého, který se vzdal Hebrid a odstoupil od svých nároků v Anglii, jiní však zase ho vyzdvihují jako moudrého politika, který držel Norsko stranou zbytečných válek a tím záhy dosáhl stability své země. == Externí odkazy == Řádek 79: [[no:Magnus Lagabøte]] [[pl:Magnus VI Prawodawca]] [[ru:Магнус VVI Исправитель Законов]] [[sv:Magnus Lagaböter]] [[uk:Магнус VI]]

Magnus VI. Norský: Porovnání verzí