Koncem roku [[1942]] se začala projevovat nespokojenost mezi vojáky samostatného [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenského státu]], jejichž jednotky jako spojenci [[Německo|Německa]] bojovaly proti Sovětskému svazu. Již v dřívějším období docházelo k ojedinělým přeběhům Slováků do sovětského zajetí, ale situace se začala podstatně měnit díky československé vojenské misi v [[Sovětský svaz|SSSR]], která se o slovenské vojáky zajímala už od roku [[1941]] a která vyvíjela úsilí o to, aby mohlo dojít k přechodům celých jednotek, z nichž by se mohly doplnit československé vojenské síly na východní frontě. Mezi samotnými [[Slováci|Slováky]], zejména nižšími důstojníky a vojáky se prohlubovala nespokojenost s dalším vedením války i s genocidou Němců vůči [[Ukrajinci|Ukrajincům]], které byli svědky v místech svého působení. A tak již od počátku roku [[1943]] docházelo k přeběhů celých vojenských jednotek do sovětského zajetí nebo k ukrajinským partyzánským oddílům. Od května 1943 působil v '''brigádě Saburova''' na [[Ukrajina|Ukrajině]] oddíl padesáti šesti Slováků pod vedením [[Ján Nálepka|kpt. Jána Nálepky]]. V oblasti '''Melitopole''' přešlose kpři překvapivém průlomu podařilo Sovětům zajat 2 tisíce mužů z řad '''1. slovenské pěší divize'''<ref>Cséfalvay, aF., dezerce2007: různých[http://www.vhu.sk/data/att/483_subor.pdf jednotekNemecký dáledokument o zlyhaní slovenskej 1. pešej divízie v októbri 1943 (I. časť).] Vojenská história, 1, s. pokračovaly128-144</ref>. [[Slováci]] byli soustředěni v zajateckém táboře č. 82. v '''Usmani''', kde se prohlásili za '''Pluk slovenských dobrovolníků'''. Delegace této jednotky se setkala s prezidentem [[Edvard Beneš|E. Benešem]] při jeho návštěvě SSSR, přičemž mu předala žádost o přijetí do [[1. československý armádní sbor|čs. zahraniční armády]]. Za této situace bylo československou vojenskou misí rozhodnuto, že z tohoto pluku bude utvořena '''2. československá paradesantní brigáda''' (pdb), která bude účastnit připravovaného povstání na Slovensku. V polovině ledna [[1944]] odjeli vojáci do výcvikového střediska v městě '''Jefremov'''. Vzhledem k nedostatku důstojníků byli k jednotce povoláváni i [[Češi]], zejména důstojníci z [[Spojené království|Velké Británie]], kteří však museli projít anabází výběru z důvodu politického přesvědčení. Jednotka se tak skládala ze 70% Slováků, 15% Zakarpatských Ukrajinců, 14% Čechů a 1% příslušníků ostatních národností. Vzhledem ke ztrátám, které utrpěla [[1. československý armádní sbor|1. čs. samostatná brigáda]] bylo uvažováno, že '''2. čs. paradesantní brigáda''' bude rozpuštěna a bude sloužit jako zdroj záloh. Díky náboru [[Volyňští Češi|Volyňských Čechů]] z ukrajinské [[Volyň|Volyně]] do čs. armády však k tomuto nedošlo, právě naopak. Jednotky 2. čs. pdb, které byly přesunuty do '''Proskurova''', se rozrostly o příchozí Volyňské Čechy.
