Východomoravská nářeční skupina: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
hlavní znaky jako samostatná sekce, doplnění + požadavek na zdroj u změny ý na í |
→Hlavní znaky: doplnění |
||
Řádek 8:
* '''hláska ''é'' je zachovávána v původním znění, tak jako ve [[Spisovná čeština|spisovné češtině]]'''; časté ''é / ě'' místo ''í'' (například ''lét'', ''řéct'', ''chtět'', ''mět'' místo ''lít'', ''říct'', ''chtít'', ''mít'')'''
* '''[[asimilace znělosti]] ''sh'' na ''zh'''''
* znělé hlásky před jedinečnými samohláskami (například ''g nám'' místo ''k nám'')
* časté ''a'' místo ''e'' na konci slov (například ''moja skořica'' místo ''moje skořice'')
* krátké [[samohláska|samohlásky]] ve slovech jako ''prah, blato, rana, nama, vama, hnit, mět, bit, dat''
* 7. pád množného čísla má většinou koncovku ''-ma''
Řádek 18 ⟶ 20:
* v 6. pádě množného čísla podstatných jmen mužského nebo středního rodu je koncovka ''-óch''
* 3. osoba množného čísla sloves má většinou koncovku ''-(j)ú'' (''sú'', ''dělajú'', ''kupujú'')
* slovesa zakončená na ''-ovat'' mají v 1. osobě singuláru koncovku ''-uju'' a v 3. osobě plurálu ''-ujú''
* některá slovesa 5. třídy přechází do 1. třídy (''podívu'', ''zpívu'')
* ve 2., 3. a 6. pádu jednotného čísla tvrdých přídavných jmen ženského rodu a rodových zájmen se užívá jen 3. a 6. pádu
* rodová zájmena se často skloňují podle skloňování tvrdých přídavných jmen (''s ňou'')
* ve tvaru 7. pádu jednotného čísla skloňování zájmen mužského a středního rodu nedochází ke změně souhlásky před koncovkou
* nestažené podoby při skloňování slov ''můj, tvůj, svůj'' (''mojeho, tvojeho, svojeho'')
* přivlastňovací zájmena mají v akuzativu singuláru koncovku ''-u'' (''vidím moju, svoju, našu, vašu'') a v instrumentálu ''-ú'' (''s mojú, svojú, našú, vašú''), totéž platí u některých substantiv ženského rodu (''vidím ulicu, s ulicú'')
* sloveso "chtít" má v 1. osobě singuláru tvar ''chcu'' a ve 3. osobě plurálu tvar ''chcú''
* místo spojky i se používá slovo aj
| |||