Hans Makart: Porovnání verzí

Byl rakouský [[malíř]] a dekorativní [[umělec]]. Je hlavnim reprezentantem období vzniku vídeňské Ringstrasse / 60.-70. léta l9. století/.

 

Johann Evangelist Ferdeinand Aplinaris Makart, byl synem, komorníka na zámku Mirabell Johamna Makarta a jeho ženy Marie Kathariny roz. Russemyrové. Otec měl výtvarné nadání a během cesty do [[Italie]], při které maloval roku [[l849]] zemřel.

Makart r. [[l858]], odešel do Vídně, kde studoval na Akademii výtvarných umění, ale byl jako netalentovaný propuštěn.

Krátce nato odjíždí do [[Salcburg]]u a poté do [[Mnichov]]a, kde nejprve studuje u Schiffmanna a r. [[l851]] se zapisuje na Akademii výtvarných umění a studuje u Karla Theodora [[von Piloty]]ho. Makart cestoval r. [[l862]] do [[Londýn]]a a [[Paříž]]e a [[l863]], [[1864]] a [[1866]] do Italie, až byl r. [[1869]] pozván do Vídně, kde mu byl na státní náklady zařízen a pronajmut atelier. Ve stejném roce se Hans Makart žení, jeho manželkou se stává Mnichovanka Amalie Franziska Roithmayrová, která ale již r. [[1873]] umírá. Zimu [[1875]]-[[1876]] strávil Makart společně s přáteli Rudolfem Huberem a Carlem Leopoldem Müllerem v Egyptě, kde se v Káhiře setkává s Franzem von Lenbachem. R. [[1876]] se Makart stává profesorem na výtvarné akademii ve Vídni. Cestuje: r. [[1877]] do [[Belgie]] a Holandska a poté r. [[1877]]-[[1878]] do Španělska a Maroka. Od r. [[1878]] je Makart vedoucí speciálky pro historickou malbu na vídeňské akademii. U příležitosti stříbrné svatby císařského páru /[[Franz Joseph]] a [[Alžběta]]/ zorganisoval Makart slavnost 24. července 1879, při které účinkovalo několik set protagonistů v kostýmech do podrobností navržených Makartem. Jednalo se o kostýmy [[renesanční]] pro měšťany a [[barokní]] pro umělce. Četné skicy k návrhům na kostýmy a doplňky jsou dodnes zachovány. V letech 1880-1882 byl Makart ředitelem vídeňského Domu umělců. Ve svém atelieru uskutečnil celou řadu oslav, kterých se účastnily přední osobnosti tehdejší doby. R.[[1881]] žení se Makart podruhé a jeho ženou se stává tanečnice Bertha Babitschová.

Po jeho smrti obdržel čestný hrob na vídeňském Centrálním hřbitovu a r.1889 byl náhrobek upraven dle návrhu Edmunda Hellmera. Umělcovým jménem byla r. 1894 jedna z ulic Vídně přejmenována /Makartgasse/. R. l898 postavil Fritz Zerritsch Makartův mramorový památník ve vídeňském Městském parku, podle návrhu Viktora Tilgnera. Rakouská pošta vydala vícekrát příležitostné známky k poctě Makarta.

Poté, co byl Makart v březnu 1869 z Říma pozván do Vídně byl mu z nařízení císaře France Josefa zařízen atelier v domě sochaře Antona Dominika Fernkornse. R. l872 na vlastní náklady si Hans Makart pořizuje atelier v Gusshausstrasse č. 25, který vybavuje atypicky luxusně nábytkem, koberci, antikvitami a zbraněmi. Starý atelier mu slouží k bydlení.

Od r.1873 se uskutečňují legendární atelierové oslavy s četnými prominentními hosty. Makartův atelier byl volně přístupný veřejnosti a stal se opravdovým turistickým lákadlem pro cizince. R. 1872 navštívila atelier sama císařovna Alžběta. R. 1875 je v atelieru slavnost k poctě návštěvy Richarda Wágnera, při které byl přítomen i malíř Arnold Böcklin a Franz List hrál na klavír. Makart pronajímá bezplatně atelier i svým kolegům /Eduard Charlemont, Franz Lenbach, Emil Jakob Schindler nebo Viktor Tilgner/. Mnozí umělci zachovali Makartův atelier na svých obrazech. Po smrti umělce zůstala budova prázdná a r.1916 byla zbořena.

Dnes se mluví o Makartově stylu bydlení a bytového zařízení 19. století, který je charakterisován pompou, sametovými těžkými závěsy, obklady stěn a mohutnými lustry.

Takový styl bydlení získal u bohatých měšťanů na značné oblibě. V tomto prostředí hrála důležitou roli i tzv. Makartova kytice – obraz s květinami, palmami, rákosím a trávou.

Makartovými vzory byli předevřím Tizian a Rubens. Jeho díla jsou charakterisována smyslností a pathosem, vše za účelem teatrálního efektu. Toto působení je také označováno jako barevné opojení. Z jeho děl jsou známy především cyklus „Pět smyslů“, který je z větší části vystaven v zámku Belvedere /Rakouská galerie/.

 

== Dílo ==