Jan III. Dukas Vatatzés: Porovnání verzí

Narodil se okolo roku 1193 jako syn jistého Basileia Vatatza. Byl velmi vzdělaný, ale kromě toho byl také dobrým vojevůdcem. Roku [[1212]] se oženil s dcerou nikajského císaře [[Theodoros I. Laskaris|Theodora I. Laskarida]] Irenou a Theodoros určil Jana za svého nástupce, jímž se po tchánově smrti roku 1222 stal. Zpočátku se však musel vypořádat s odbojnými bratry zesnulého císaře, kteří byli ale Janem odraženi. Vatatzés pokračoval v protilatinské politice nastoupené Theodorem I. a roku [[1225]] získal všechno latinské území v [[Malá Asie|Malé Asii]], některé řecké ostrovy a část [[Balkán]]u. Dobytí [[Konstantinopol]]e se mohlo zdát být otázkou času. Jenže o dobytí ''Města měst'' usilovali i [[Seznam bulharských panovníků|bulharský car]] [[Ivan Asen II.]] a [[Epirský despotát|epirský despota]] [[Theodoros Komnenos Dukas|Theodoros Angelos]], který se roku [[1224]] nechal korunovat ''císařem římanůŘímanů'' a stal se Janovým významným protivníkem, ale roku [[1230]] byl poražen a zajat Janovým spojencem Ivanem Asenem II. v bitvě u Klokotnice. S Ivanem Asenem udržoval Jan Dukas přátelské styky, roku [[1234]] uzavřeli oba císaři spojenectví proti ''Latinům'' (Zápaďanům) a také byl zasnouben Ioannův syn a pozdější nástupce [[Theodoros II. Laskaris|Theodoros]] s Asenovou dcerou Helenou (Elenou). Kromě toho Jan a nikajský patriarcha Germanos II. svolili k založení bulharského ortodoxního patriarchátu nezávislého na Byzanci. Roku [[1235]] se Jan III. a Ivan Asen snažili dobýt Konstantinopol, ale byli odraženi stařičkým regentem [[Jan z Brienne|Janem z Brienne]]. Následujícího roku pokus zopakovali, opět byl ale úspěšnější energický regent. Roku [[1237]] ale Ivan Asen rozvázal spojenectví s Janem Vatatzem a zrušil zasnoubení Heleny a Theodora. Ne však nadlouho. V bulharském hlavném městě [[Veliko Tarnovo|Tarnovu]] vypukl mor a Asen to vzal jako boží varování a obnovil jednak spojenectví s Janem a taky vzájemné zasnoubení dětí. Roku [[1241]] však Ivan Asen II. zemřel a Jan III. tím přišel o spojence proti ''Latinům'', ale zároveň na Bulharsku získal celou [[Makedonie (region)|Makedonii]] a [[Thrákie|Thrákii]].

[[Soubor:JohnIIIVatatzesGoldHyperpyronMagnesia.jpg|thumb|right|Zlatý hyperpyron s vyobrazením IoannaJana III.]]

Vzdělaný císař udržoval přátelské styky také s poněkud extravagantním a inteligentním [[Svatá říše římská|císařem Svaté říše římské]] a [[Seznam sicilských králů|sicilským králem]] [[Fridrich II. Štaufský|Fridrichem II. Rogerem]]. Také se Jan roku 1244 oženil po smrti své první ženy Ireny (†1239) s dcerou Fridricha II. [[Konstancie Štaufská|Konstancií]]. Po Fridrichově smrti ([[1250]]) však přátelské vztahy se štaufským domem ustrnuly, protože Fridrichův nástupce na Sicílii, jeho levoboček [[Manfréd Sicilský|Manfred]] byl odpůrcem Nikaie a naopak podporoval ''Latiny''. Roku [[1245]] ovládl Jan [[Soluň]] a následujícího roku vyhlásil válku Demetriovi Angelovi, epirskému despotovi, synovi samozvaného císaře Theodora Angela, a byl úspěšný: Demetrios uznal Janovu svrchovanost. Na přelomu půlstoletí na tom císař již nebyl zdravotně nejlépe, trpěl [[Epilepsie|epilepsií]], kterou po něm zdědil i syn Theodoros. Jan III. Dukas Vatatzés, největší byzantský (nikajský) císař 13. století, zemřel v listopadu roku 1254 a nedožil se tak svého snu: dovršení byzantské reconquisty a dobytí Konstantinopole, která nakonec roku [[1261]] padla. Vládu po Janovi nastoupil jeho syn, [[Theodoros II. Dukas Laskaris|Theodoros II. Dukas Laskaris]].