It's Only Rock'n Roll: Porovnání verzí

Dvanácté studiové album Rolling Stones se, částečně právem, stalo symbolem slabého, dekadentního období v historii této formace. Třebaže ''It´s Only Rock n Roll'' jistě nepatří k vrcholům tvorby legendární skupiny, stále se o něm nedá hovořit jako o odbyté, nebo vyloženě slabé desce. Spíše jej poznamenaly neshody mezi vůdčí dvojicí, skladatelským tandemem kapely Jagger/Richards a Mickem Taylorem, která byl už delší dobu přehlížen jako skladatel, dokonce mu nebylo přiznáno spoluautorství několika písní, na jejichž vzniku se podílel. Při nahrávání této desky jej také poprvé zastoupil budoucí Stone Ronnie Wood, a to v titulní nahrávce, která se okamžitě stala hitem. I přes až příliš výraznou inspiraci tvorbou skupiny T-Rex patří tento šlágr k silnějším okamžikům alba. Celkově průměrnou úroveň pozvedá také "Fingerprint File", která jakožto ryzí funk předznamenává následující desku ''Black and Blue'', dále podařená coververze černošských autorů Whitfielda a Hollanda "Ain´t Too Proud to Beg", poetická "Time Waits For No One" a krásná, bluesová balada o soužití ženy a muže "If you reallyReally wantWant to be myMy friendFriend". Zbytek desky je bohužel tvořen stereotypními a nevyraznými skladbami, za všechny jmenujme akustickou "Till the Next Goodbye" a tuctový rock´n´roll "Dance Little Sister". K albu It´s Only Rock´n´Roll byla dobová kritika snad až příliš odmítavá. Jako všechny nahrávky Rolling Stones, i tato má své osobité rysy a silné momenty, byť v menší míře než vynikající, nesmrtelné počiny jako ''Exile on Main St'', ''Some Girls'' či ''Tattoo You''.