Přízraky (Ibsen): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 2:
'''''Strašidla''''' ( originální název '''Gengangere''') z roku ([[1881]]) je [[divadelní hra]] světově proslulého [[Norsko|norského]] autora [[Henrik Ibsen|Henrika Ibsena]].
 
== O autorovi ==
 
{{Hlavní článek|Henrik Ibsen}}
Přízraky (česky také Příšery nebo Strašidla) napsal Ibsen roku 1881, za svého pobytu v Římě. Tiskem hra vyšla ještě v témže roce a to v nákladu deseti tisíc kusů v Kodani. Druhé vydání vyšlo v roce 1894. Hra byla skandinávskými divadly odmítnuta, a tak byla poprvé uvedena v Chicagu v Aurora Turner Hall, roku ([[1882]]), což bylo zároveň i první uvedení Ibsena a jeho dramatického díla na americkém kontinentu (inscenováno skandinávskými imigranty). První uvedení v Evropě se konalo o rok později v Hälsingborgu, roku 1883, v provedení švédské divadelní společnosti Augusta Lindberga (August Lindbergs teatertrupp).
 
== Děj ==
Řádek 11 ⟶ 12:
Motiv Přízraků se týká především postavy paní Alvingové, která je vidí všude kolem sebe v živých i neživých a dokonce i nehmotných věcech. Vnímá Přízraky jako lži, popírání a skrývání pravdy, neupřímnost, povrchnost, strach, konvence maloměšťáctví. Je jí nevolno ze společnosti, ve které žije a která žije v pokrytectví a přetvářce. Tak jako v jiných Ibsenových dramatech, například v Domečeku pro panenky, se zde objevuje motiv nakažení, nebo přenesení viny a prohřešků rodičů na děti. Přízraky jsou autorovou nejnaturalističtější hrou, a to jak z důvodů otevřeného líčení temných stránek života měšťanské společnosti, tak z hlediska důrazu na důsledky dědičnosti. Přízraky jsou tragédií ženy, která se řídila pravidly měšťácké morálky. Paní Alvingová se z „povinnosti“ vdala za zhýralce, který později zemřel na syfilidu. Když od něho kdysi chtěla utéci, na radu přítele, pastora a falešného moralisty, který odmítl její lásku, se k manželovi z „povinnosti“ opět vrátila. Postupně tak byla nucena přistoupit na dlouhou řadu lží, z kterých se skládá celý její život. K dovršení svého zoufalství stojí v závěru hry před rozhodnutím, zda synovi, jenž byl jejím jediným štěstím a nyní umírá na syfilidu zděděnou po otci, podat smrtelnou dávku morfia, a zbavit ho tak utrpení. Tragédie paní Alvingové je tak hrůzným obrazem možných následků opačného kroku než toho, který na konci Domečku pro panenky učiní Nora, následků rezignace na vlastní štěstí v zájmu manželské „povinnosti“.
{{Endspoiler}}
 
== České překlady ==
První český překlad zhotovil Alois Lucek roku 1891 pod názvem Příšery. V roce 1955 pak vyšel další překlad od Dagmar Chvojkové–Pallasové. Zatím poslední překlad je od Františka Fröhlicha z roku 1986.
 
== Česká uvedení ==
1, Švandovo divadlo, 1900 – Příšery
2, Národní divadlo Brno, premiéra 2. Listopadu 1906, režie:
3, Národní divadlo, premiéra 7. ledna 1909, režie: Jaroslav Kvapil
4, Divadlo v Jíčíně, premiéra 6. března 1909, režie: Karel Hostaš
5, Národní divadlo Brno, premiéra 14. června 1916, režie:
6, Národní divadlo, premiéra 14. února 1918, režie: Jaroslav Kvapil, Vojta Novák
7, Nové divadlo v Kolíně, premiéra 10. února 1943, režie: Karel Šálek
8, České divadlo v Olomouci, premiéra 2. února 1943, režie: Karel Svoboda
9, Krajské oblastní divadlo v Olomouci, premiéra 15. října 1955, režie: Miroslav Janeček
10, Divadelní studio JAMU v Brně, premiéra: 21. března 1956, režie: Antonín Kurš
11, Městské oblastní divadlo Varnsdorf, premiéra: 25. dubna 1959, režie: Jaroslav Horan j.h.
12, Městské oblastní divadlo v Mladé Boleslavi, premiéra: 22. června 1962, režie: Miloš Matiášek
13, Divadlo S. K. Neumanna, premiéra: 15. listopadu 1988, režie: Jan Nebeský
14, Československá televize Praha, premiéra: 2. dubna 1990, režie: Jan Nebeský, Jiří Věrčák
15, Divadlo v Řeznické, premiéra: 17. dubna 1990, režie: Jan Nebeský
16, Činoherní klub, premiéra: 30. března 1992, režie: Jan Nebeský
17, Těšínské divadlo (Scena polska), premiéra: 1. Dubna 2000, režie: Zbigniew Najmola