Kanonické právo: Porovnání verzí

Přidán 1 bajt ,  před 8 lety
bez shrnutí editace
m (r2.5.4) (Robot: Přidávám ar:قانون كنسي)
== Kanonické právo katolické církve ==
=== Západní kanonické právo ===
Pak směřovalo k výraznému posílení papežské moci a kodifikaci práva. Od [[12. století]] se papež stal hlavním pramenem práva, často se hovoří o tzv. papežském právu. Kromě papeže vycházelo toto právo z usnesení tzv. ekumenických [[koncil]]ů. Období [[12. století|12.]] -[[16. století]] lze považovat za nejlepší období rozvoje tohoto práva. Pro tento rozvoj bylo stěžejní jeho oddělení od [[teologie]], čímž vznikl samostatný právní obor, zabývající se pouze tímto právem. Stěžejním pro tuto dobu bylo sepsání [[Decretum Gratiani|Graciánova Dekretu]] (asi [[1140]]), který byl a je pouze soukromou sbírkou nikoli kodifikací práva, přesto se stala první knihou [[Corpus Iuris Canonici]]. Předtím i jako soukromá sbírka ovlivnil kanonické právo a ukázal tak cestu k oficiální kodifikaci. Po tomto dekretu vznikla řada podobných soukromých kodifikací práva, které jsou důležitými prameny kanonického práva. K první oficiální kodifikaci dal podnět [[Řehoř IX.]], z jehož popudu vznikla tzv. [[Liber Extra]], která vyšla v roce [[1234]] a obsahuje dekretály, které tak získaly platnost zákona. Tato kniha je součástí (druhou knihou) [[CodexCorpus Iuris Canonici]].
 
Další klíčovou sbírkou byla [[Liber Sextus]] papeže [[Bonifác VIII.|Bonifáce VIII.]], která částečně navazuje na Liber Extra. Stanovuje platnost pouze těch dekretálů, které jsou součástí těchto dvou kodifikací plus Graciánova Dekretu. Tato kniha je součástí (třetí knihou) [[Corpus Iuris Canonici]]. Čtvrtou knihou Corpus Iuris Canonici jsou tzv. [[Clementinae]] vydané roku [[1313]]. Po těchto úředně vydaných sbírkách katolická církev přestala v tomto trendu úředního vydávání dalších sbírek na šest století až do roku [[1917]]. Papežské dekretály se pak buď připojovaly ke Clementinae, nebo zůstávaly nezačleněny. Z nezačleněných udělal [[Jan Chappuise]] dvě soukromé sbírky nazvané [[Extravagantes]], které se staly poslední (pátou) částí Corpus Iuris Canonici. Roku [[1580]] schválil [[papež]] [[Řehoř XIII.]] Codex Iuris Canonici k oficiálnímu vydání, ten však nebyl vyhlášen kodexem a tak ho lze považovat pouze za svod práva. Proto se zde vyskytují odporující si ustanovení, v těchto
Neregistrovaný uživatel