'''[[Geometrická optika]]''' je nejstarší částí optiky, přičemž vychází z předpokladu, že když jsou rozměry předmětů skrze něž, nebo okolo nichž, se světlo šíří mnohem větší než je jeho [[vlnová délka]], je vlnová povaha světla jen slabě rozeznatelná. Jeho chování může být popsáno pomocí paprsků splňujících [[geometrie|geometrické]] zákony.
Zákony geometrické optiky lze odvodit z Fermatova principu. [[Fermatův princip]] říká, že světlo se šíří z jednoho bodu do druhého po takové dráze, že doba potřebná k proběhnutí této dráhy je [[extrém|extrémní]]. Z toho plynou tři základní zákony geometrické optiky:
# V [[homogenita|homogenním]] a [[izotropie|izotropním]] prostředí se světlo šíří '''přímočaře''' ve tvaru světelných paprsků.
# Světelné svazky se šíří vzájemně na sobě '''nezávisle'''.
# Na rozhraní dvou homogenních a izotropních prostředí se světelné paprsky řídí '''[[zákon lomu|zákonem lomu]]''' (také [[Snellův zákon]]) a '''[[zákon odrazu|zákonem odrazu]]'''.
Geometrická optika umožnila konstrukci různých [[optický systém|optických systémů]], např. [[dalekohled]]ů.
