Stáčení perihelia Merkuru: Porovnání verzí

m (sjednocení pahýlů na jednotnou šablonu {{Pahýl}} dle Wikipedie:Žádost o komentář/Šablony pahýlů)
Koncem 19. století se podařilo vysvětlit pomocí Newtonovy mechaniky dráhy všech planet sluneční soustavy až do přesnosti tehdejších měření. Odchylky od vypočtených poloh vedly k objevům nových těles. Jedinou nevysvětlitelnou odchylkou zůstalo stáčení perihelia Merkura. Pátrání po hypotetické planetě, která by odchylky vysvětlila, nebylo úspěšné. Uspokojující vysvětlení přinesla až [[obecná teorie relativity]].
 
Podle Einsteina lze precesi vlivem gravitačního působení spočíst podle vzorce (který již roku [[1898]] odvodil [[Paul Gerber]])
 
<math> \alpha = \frac{24\pi^3a^3}{T^3c^2(1-\varepsilon^2)}</math>
Anonymní uživatel