Blaník (Fibich): Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 7 lety
m
m (→‎Vznik a historie díla: aktualizace a doplnění prolinku)
Hlasatel vyvolává, že kdo by zemřel v kacířství, nemůže být pohřben v posvěcené půdě. Jarmila prosí u Jana za tělo svého otce, ale ten je i v tomto nepřístupný a přikazuje odnést mrtvolu na křižovatku. Helena a Jarmila prosí sudího o milost, on a Bořek vyjadřují smutek, ale neústupnost (kvartetu se sborem ''Vpusť slitování v duši pohnutou''). Jan a Bořek se rozcházejí ve zlém, ačkoli je Zdeněk varuje před nesvorností (arieta ''Tak jako vy, tak rozklán národ náš!''). Jan z Dohalic ale odmítá: „a lépe nechť i národ zhyne hned, než bludem jedovým by hyzdil svět“. Ani Bořek nechce využít Zdeňkova nabízeného pohostinství, stejně tak Jarmila odmítne místo pro svého otce ve hrobce Zdeňkových předků a nechává ho odnést domů pod Blaník: Bořek i Jarmila odcházejí spolu.
 
Zdeněk a Helena si vyznávají lásku v nejtěžších časech (duet ''Prchni přede mnou, Heleno!... Miluji tě nad své štěstí… Jaká chvíle, v žalu svět''). Helena daruje Zdeňkovi prsten, jenžjejž získala od Domovíta. V té chvíli se Zdeňkovi zjeví bílá paní a přes Heleniny protesty odvádí Zdeňka s sebou k Blaníku, kde, jak mu slibuje, nalezne spásu pro svůj národ a vlast (scéna ''Hle, jak mi kyne'').
 
=== 2. dějství ===