Vznik první Slovenské republiky: Porovnání verzí

m
typo
m (r2.7.2) (Robot: Upravuji sk:Vznik prvej slovenskej republiky)
m (typo)
V noci z 9. na [[10. březen|10. března]] [[1939]] byl na Slovensku vyhlášen výjimečný stav, prezident republiky Hácha odvolal slovenskou autonomní vládu v čele s Jozefem Tisem. Vojenské a četnické složky obsadily na Slovensku klíčové pozice a současně internovaly okolo 250 osob, převážně funkcionářů Hlinkových gard (HG). Během zásahu nedošlo na Slovensku k žádným násilnostem ani ztrátám na životech.
 
Vojenský zásah byl na hraně ústavnosti a měl nakonec přesně opačný účinek, než jaký si od něj centrální vláda slibovala. Na Slovensku byl všeobecně chápán jako útok na autonomní státopravnístátoprávní uspořádání, nenašel zde žádnou podporu a po 24 hodinách evidentně zkrachoval (srovnej se situací v [[Jugoslávie|Jugoslávii]] v 90. letech [[20. století]]). Naopak byl vodou na mlýn slovenským radikálům, kterým se podařilo vyhnout intenaciinternaci a uprchnout do [[Vídeň|Vídně]], odkud vyzývali k vyhlášení samostatného Slovenského státu.
 
Sesazená autonomní vláda zůstala k událostem pasívní, Emil Hácha jmenoval [[11. březen|11. března]] [[1939]] novým premiérem autonomní vlády K. Sidora, který jako hlava Hlinkových gard likvidoval v Bratislavě vojenský převrat (poté co tento post odmítl J.Sivák-byl v té době ve Vatikánu na korunovaci nového papeže).
 
== Role Německa při vzniku Prvního slovenského státu ==
Oficiální říštíříšští zástupci se okamžitě po jmenování tohoto hlavního velitele Hlinkových gard předsedou vlády pokoušeli K. Sidora donutit, aby deklaroval odtržení Slovenska od republiky a vyhlásil samostatný stát. V noci z 11. na [[12. březen|12. března]] mu německá delegace (vedená Seyss-Inquartem) k tomuto účelu nabídla vídeňský rozhlas a předložila mu návrh ministrů a čelných představitelů nového státu, který byl sestaven s pomocí F. Ďurčanského. K. Sidor, do té doby hlava radikálnéradikální části HSĽS, všechny tyto výzvy odmítl, přičemž to zdůvodnil vlastní nekompetencí a neústavností takového aktu. Sám dával přitom najevo, že prosazuje přirozenou evoluční cestu k dosažení samostatného Slovenského státu. (K. Sidor se tím stal pro nacisty nepřijatelným a od léta 1939 až do konce války byl odsunut na místo velvyslance samostatného Slovenska ve [[Vatikán]]u.)
 
Bezprostředně po tomto neúspěchu začali nacisté za přispění bratislavských Němců a speciálních agentů přepravených do Bratislavy z Rakouska uskutečňovat po městě teroristické akce a výtržnosti, které měly být připsány na účet československému vojsku a četnictvu a měly se tak stát záminkou k vnějšímu zásahu. Nastražená bomba vybuchla i před klášterem, kde bydlel Jozef Tiso a zabila jednoho člověka. Zároveň domácí radikální separatisté šířili po městě letáky (tištěné ve Vídni), ve kterých obviňovali K. Sidora a další čelní představitele HSĽS se zrady slovenských zájmů. Rozhlas ale zároveň vysílal projevy vedoucích slovenských politiků, ve kterých nabádali obyvatelstvo ke klidu a umírněnosti. Veřejnost byla z nejasného vývoje značně dezorientovaná a především vystrašená.
 
Další zasedání sněmu bylo vyhlášeno za tajné. J. Tiso v něm reprodukoval svůj dialog s Hitlerem, přičemž zdůraznil německý požadavek urychleného vyhlášení slovenské státní samostatnosti.
Poslanci přijali novou skutečnost s viditelně rozporuplnými pocity. Po patnáctiminutové přestávce (během kterých byla ještě distribuována výzva v Bratislavě bydlících československých legionářů k zachování společného česko-slovenského státu) byli poslanci předsedou sněmu Martinem Sokolem, který v Hlinkově stranestraně vedl frakci vernouvěrnou Praze, vyzváni, aby souhlas s vyhlášením slovenské státnosti projevili povstáním. Na otázku předsedajícího, kdo je pro vyhlášení samostatného slovenského státu, poslanci po několika vteřinách ticha povstali a ve 12 hodin a 7 minut zapívalizazpívali oslavnou píseň [[Hej, Slováci]] (která se stala oficiální hymnou Slovenského státu). V tento den byl přijat první zákon Slovenského státu tzv. recepční norma podle níž se autonomní Slovenská krajina vyhlašuje za samostatný a nezávislý Slovenský stát. Zároveň byly převzaty všechny dosavadní zákony, nařízení a opatření se změnami, které vyplývaly z ducha samostatnosti Slovenského státu.
 
Po další přestávce již opět v rámci veřejného zasedání sněm prvním přijatým zákonem právně legalizoval vznik nového státu a současně jmenoval jeho první vládu.