Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] bylo město spolu s celým jižním Slovenskem opět připojeno k Československu, avšak [[Maďarská menšina na Slovensku|maďarská menšina]] tu stále zůstává, čítá kolem šedesáti procent. Město tak má do jisté míry maďarský charakter a dvojjazyčné nápisy jsou běžné. Právě v Komárně je koncentrováno největší maďarské osídlení na Slovensku; nacházejí se zde četné menšinové kulturní instituce, školy (maďarská univerzita, jediná na Slovensku).
Několik let po válce byl dle návrhu slavného českého architekta [[Bohuslav Fuchs|Bohuslava Fuchse]] postaven soubor obytných domů.
== Zajímavosti ==
Starověká slovanská legenda, jež pochází z dob, kdy slunce ještě nezapadlo za horizont, kdy čas se ještě odměřoval pomocí kapek rosy na listech blatouchu a jeleni spávali v korunách stromů, vypravuje příběh o skutcích švarného rytíře Jiříka P. aka Dona Quikota (jehož falus zakysl v bláto), který se okouzlen krásou sličné volejbalistky Elizabethy II. vydal na sedmihodinovou cestu vlakem do slovenského Komárna.
Tam po příjezdu dobyl srdce své lásky, a v noci - zahalen v černočerný šat noci posázený diamanty hvězd - ji na střeše dívčího internátu zabalil do prostěradla, jež upletl z hlíny a hedvábí bourců morušových svých vlastních vroucích citů, a čtyřiadvacetkrát ji políbil. Slunce se pro jeho spanilý, avšak velmi troufalý čin tolik zastydělo, že raději schovalo svůj ohnivý kotouč za nejbližší horu.
Od toho dne zaléza vždy v době, kdy milenci vystrkují růžky ze svých nor a kdy svit měsíce zrcadlí se na ženských ňadrech, za horizont.
