Právnická fakulta: Porovnání verzí

V 19. století byly právnické fakulty reformovány. Vyučovalo se na nich jak předmětům historickoprávním (právní dějiny, římské právo), tak platnému právu, ale i souvisejícím předmětům, jako byla národohospodářská politika. Studium trvalo 8 [[semestr]]ů (později 9 semestrů) a vyučování se dělo formou přednášek a seminářů. Student mohl, ale nemusel, v průběhu studia absolvovat tři státní zkoušky (historickoprávní, judiciální a státovědeckou), které poté opravňovaly k zaměstnání ve státních službách.<ref>Zákon č. 68/1893 ř. z., o právnických a státovědeckých studiích a zkouškách státních, později ve znění nařízení vlády č. 510/1919 Sb., č. 16/1939 Sb. II, č. 31/1939 Sb. II a č. 14/1947 Sb.</ref> Pokud chtěl navíc získat akademický titul [[doktor práv|doktora práv]], musel kromě nich úspěšně projít i třemi stejně pojmenovanými přísnými zkouškami doktorskými, tzv. ''rigorózy''.<ref>Část I. nařízení č. 57/1872 ř. z., rigorosní řád pro fakulty věd právních a státních, později ve znění nařízení vlády č. 324/1920 Sb. a č. 66/1939 Sb.</ref> Po prvním rigorózu studenti používali neoficiální čekatelský titul [[JUC.]] Titul doktora práv byl podmínkou pouze pro výkon [[advokát|advokacie]],<ref>§ 1 písm. c) zákona č. 96/1868 ř. z., advokátní řád</ref> k ostatním právnickým profesím, např. [[soudce]],<ref>§ 4 odst. 1 zákona č. 217/1896 ř. z., o soudní organizaci</ref> ho nebylo třeba, postačovaly státní zkoušky. Takto upravené studium platilo aždo roku 1939 a od roku 1945 do roku 1950.<ref>Zákon č. 58/1950 Sb., o vysokých školách</ref>