Otevřít hlavní menu

Změny

Locarnské dohody

Přidány 2 bajty, před 6 lety
Německo následně signovalo 24. dubna 1926 zajišťovací smlouvu o přátelství a neutralitě se [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] (již 12. října 1925 byla uzavřena obchodní smlouva) a 8. září téhož roku se stalo členem Společnosti národů. [[Edvard Beneš]] přenechal místo v Radě této organizace nově příchozímu německému ministru zahraničí Stresemannovi. Ten obdržel se svým francouzským protějškem Briandem [[Nobelova cena za mír|Nobelovu cenu míru]] za rok 1926. Oba dva se dohodli na schůzce v [[Thoiry]], krátce po vstupu Německa do Společnosti národů, že by se francouzské vojsko stáhlo z levého břehu Rýna a Německo uhradilo většinu svých [[válečné reparace|reparací]]. Tento postup však narazil jak na vnitropolitický odpor v obou státech, tak i nesouhlas Velké Británie, která nebyla nakloněna francouzsko-německému sbližování a jejich bilaterálním smlouvám.
 
Dohody z Locarna byly pozitivním krokem v evropské politice, protože vedly k řešení rúrské krize. Znepřátelené strany se v nich dobrovolně zavazovaly udržovat vzájemný mír. Jejich účinek však měl pouze lokální význam, na rozdíl například od [[Ženevský protokol|ŽenevskéŽenevského protokolu]].
 
Německo chtělo prostřednictvím těchto dohod opět upevnit své velmocenské postavení, doufalo ve zrušení omezení síly armády, odvolání viny za první světovou válku, přehodnocení předání svých [[Německé kolonie|kolonií]] pod mandátní správu a&nbsp;požadovalo stát se stálým členem Rady Společnosti národů, kterým se v&nbsp;rámci rozšíření počtu stálých členů stalo.<ref>[[Alexandr Ort|ORT, A.]]: ''Evropa 20.&nbsp;století''. Praha 2000, s.&nbsp;54</ref>
Anonymní uživatel